Logo OpenAirMuseum Druga część logo
A A
Zdjęcie Cieszyna

Hraniční obchod (po 1990)

Marian Dembiniok

 

 

Na mostě Družby na konci 20. století. Źródło: Muzeum Śląska Cieszyńskiego

Hranice na řece Olši přirozeně vytvářela problémy související s pašeráctvím. Jak Poláci tak i Češi pro sebe nacházeli atraktivní zboží. U Poláků se jednalo o jakékoliv školní potřeby (od aktovek po tužky), obuv a sportovní vybavení, citrusy nebo žvýkačky. Češi bažili po polských sladkostech, harmonikových dveřích, proutěných produktech, umělých stromkách nebo umělých květinách a náhrobních věncích. Kupovali a kupují ve velkoobchodních množství polské brambory, okurky a cibuli.

Zvláštním fenoménem devadesátých let minulého století bylo pašování alkoholu, které bylo organizováno přes tzv. „mravence”. Při relativně velké nezaměstnanosti mírnila tato činnost důsledky chybějící práce. Pašeráci obvykle pracovali ve skupinách, které se skládaly i z několika desítek osob. Ti, kteří přenášeli zboží přes hranice, se nemuseli bát o jeho následný prodej. Kupující se tímto také vyhýbali riziku spojeného s obchodem zboží bez spotřební daně při spolupráci se skupinami kriminálníků, kteří tiskli falešné etikety.

Ti, kterým se podařilo při mravenčím pašeráctví vydělat dost peněz, rozjížděli další aktvity. Vznikly dokonce turistické společnosti, které organizovaly výlety do Česka na nákupy. Autobus parkoval poblíž hranice a účastníci několikrát přecházeli na českou stranu. Ke konci dne se vůz naplněný zbožím vracel zpět do základny v Katovicích, Rybniku nebo v Glivicích. Vyplácel se nákup ojetých vozů Nysa nebo Żuk, na které bylo nakládáno zboží přepravované několik dní, a které se později šířilo v různých gastronomických zařízeních. Na začátku srpna 2002 podepsal ministr financí nařízení o snížení spotřební daně na alkohol o 30 procent. Nařízení vešlo v platnost 1. října a mělo především omezit pašování alkoholu a obchod s padělky. Už v té době bylo odhadováno, že podíl pašovaného alkoholu v celkové spotřebě dosahuje závratných 30%. Polské snížení spotřební daně na alkohol položilo na kolena v průběhu dvou týdnů celý příhraniční obchod s alkoholem v České republice. Dle výpočtů Celní správy v Cieszyně vyšlo najevo, že doprava na hraničních přechodech v centru města se po polském snížení spotřební daně na alkohol snížil téměř o polovinu. V roce 2002 přešlo přes mosty více než milion Poláků a v říjnu toho roku to bylo pouze 660 tisíc. Na druhou stranu se zvýšil počet Čechů přecházejících na polskou stranu – ze 760 tis. na 800 tis. Opravdový konec pašerácké praxe však přišel až po 21. prosinci 2007, kdy Polsko a Česká republika vstoupili do Schengenského prostoru.

Vzpomínky Zbigniewa Damca (bývalého ředitele Celní správy Cieszyně)

Jako národ nejsme v žádném ohledu horší než ti, kteří jsou známí svou vrozenou schopností násobit své bohatství prostřednictvím obchodu. Umožnění neomezených cest do zahraničí vedlo k tomu, že si mnoho „turistů” vybralo jako svůj cíl Turecko, které garantovalo dobré zisky. Jedinou podmínkou bylo mít platný cestovní doklad. Každý den odjížděly desítky autobusů, ve kterých cestovalo jen několik a někdy pár desítek osob. Legálně získané devizy byly vyvezeny a u tureckých obchodníků se za ně nakupovaly stovky kusů bavlněného prádla, halenek, košil, pyžam atp. K převážení zboží sloužily tak velké tašky, že je musely nést dvě osoby. Přirozeně nemohlo být takové množství zboží vpuštěno do země jako předměty pro osobní spotřebu a podléhalo tak proclení. Aby celníci mohli zboží proclít, museli každý kus spočítat, což samozřejmě trvalo několik hodin v každém autobuse. Státní kasa ale byla o přibližně 40 000 zlotých bohatší. To způsobovalo vytváření obrovských front a s tím i související permanentí rvačky. Některé autobusy musely čekat na české straně dokonce několik desítek hodin. Bylo téměř přirozené, že tento čas byl mnoha „turisty” využíván na jedinou možnou zábavu, tedy na konzumaci v Česku levného alkoholu, což způsobovalo ještě emotivnější rozhovory s celníky.

Nepokoje narůstaly a stávaly se čím dál nebezpečnějšími, až v jednu noc, po dni, kdy se k celnímu odbavení nedostavil žádný autobus, vjelo na hraniční přechod v Cieszyně dvanáct autobusů, které prolomily zábrany. Z autobusů vysedla velká skupina zcela opilých mužů s tzv. tulipány (rozbitými flaškami) v rukou a zpívali „Boże coś Polskę”, po čemž autobusy odjely z hraničního přechodu a vylomily po cestě zábranu u vjezdu. Čeští policitsté, WOP a polští celníci nijak nezareagovali. Příčina byla prozaická: naprosté zaskočení drzostí opilé vřavy. Jako za časů napoleonských válek, kdy se generál zeptal „Proč jste nestříleli?”, vojáci odpověděli „Protože jsme neměli kanóny”. Celníci neměli zbraně a několik agentů WOP nevidělo žádnou šanci na účinný zásah. Hraniční přechod byl mimo dosah policie.

Výsledkem této akce bylo rozhodnutí ředitelství Celního úřadu, že se bude clení provádět zjednodušeným způsobem. Celník vešel do autobusu, obdržel od každého účastníka ústní vyjádření a po celkovém shrnutí vystavil jeden celní dokument. Od vedoucího „zájezdu” obdržel vypočtenou hodnotu cla a propustil autobus. Celé to trvalo necelou hodinu. Toto rozhodnutí, navzdory nesouhlasu ze strany Ústředního celního úřadu, bylo přijato a fungovalo až do doby, kdy byl vnitřní trh nasycen zbožím tureckého původu.

DEVADESÁTÁ LÉTA A HRANICE

Umožnění cestování do zahraničí bez povolení - pouze s cestovním pasem, který mohl mít každý občan doma - bylo svým způsobem šokem. Nebylo to tak dávno, kdy bylo pro výjezd do zahraničí potřeba předstoupit před příslušný orgán s opodstatněnou prosbou o vydání dokumentu, který opravňoval držitele k překročení hranice, což bylo někdy velmi stresující. Mazanější jedinci zakládali obchodní firmy, kombinovali, aby zabránili tomu, že problémy v přepravě budou překážkou pro převoz zakoupeného zboží v zahraničí. Hledali tak partnery disponující vlastní dopravou anebo dokonce nakupovali dodávky – někdy velmi zchátralá vozidla a vyjížděli např. na náměstí Karola Marksa (Karl-Marx-Platz) ve Vídni pro ovoce z jihu, jejichž doba spotřeby měla za několik dní vypršet. Ovoce představovalo přibližně 80% celkového zboží dováženého z jižních regionů Evropy. Zbývajících 20% představovaly čistící prostředky, kosmetika, čokoláda nebo paprika.

Je téměř normální, že v situaci, kdy existuje možnost dodatečného, i když nelegálního příjmu, se najde skupina osob, která si je vědoma své mazanosti, a která přijme dané riziko pašeráctví a prohraje. Jednou jeden z pašeráků vyhlásil své motto, které bylo pravděpodobně běžné mezi současnými obchodníky: „Jednou se vyhraje, jednou se prohraje, ale výsledek je v plusu.”.

Svoboda pohybu měla ještě jiné špatné tváře. Značný počet „našich” rodáků intelektuálně nevyspěla, mluvili důrazně, za hranicí se neprezentovali dobrým vychováním a spíše naopak se prezentovali jako hulváti, což u cizinců vyvolávalo určitý názor na osobitou kulturu Poláků.

Absolutní novinkou v historii hranice a pravděpodobně i fenoménem, který je nebývalý v celém světě, bylo pašování alkoholu v rámci zákonu. Tato kuriozita spočívala v tom, že osoby, které se vracely do země měly právo přivést pro vlastní spotřebu 0,5 litru alkoholu. Nikdo však nepředpokládal, že někdo bude kroužit několikrát za den tam a zpět a pokaždé přivážet povolené množství alkoholu. Tento fenomén a v podstatě osoby, které se této činnosti věnovaly, byly označovány „mravenci”. Jednalo se o početnou skupinu lidí z tzv. okraje, která se této činnosti věnovala za malý poplatek, jelikož organizátoři legálního pašeráctví a odběratelé alkoholu byly osoby mimo hraniční oblast, která se nachází v blízkosti hranic. Čekali tak na „dodavatele” někde v autech. Celní úřady tyto odběratele nedokázaly najít, jelikož „mravenec” alkohol nepředával přímo odběrateli, ale pouze prostředníkovi nacházejícího se v blízkosti hraničního přechodu. Hnací silou tohoto zájmu byl výrazný rozdíl v cenách alkoholu na české straně a v Polsku. Když čeští prodejci alkoholu viděli možnost jednoduchého zisku, dělali co mohli aby „mravencům” co nejvíce ulehčili jejich úsilí a umísťovali svá prodejní místa co nejblíže hranice.

Nastal čas, kdy rozsah této praxe hrozil zastavením produkce alkoholu v Polsku, jelikož se tento obor stával nevýdělečným.

Podle údajů WOP z tohoto období vyplývá, že každý den překračovalo hranice přibližně 45 000 osob a to jen v samotném Cieszyně. Pouze 5 000 z těchto osob byli turisté, kteří služebně nebo soukromě vyjížděli dále než do Česka. Samozřejmě i oni při návratu přiváželi povolené množství alkoholu, ale pouze pro vlastní spotřebu. Vezme-li se v úvahu výhradně legální 0,5 litru alkoholu, „přitékalo každý den do země 20 000 litrů přes jeden přechod. „Mravenci” jsou folklórním fenoménem, který je v podstatě spojen pouze s Cieszynem. Nikde jinde nebyly tak příznivé podmínky pro činnost jako tady. Jeden přechod, to znamená od překročení hranice do Česka s návratem zpět do Polska, trval přibližně půl hodiny včetně čekání ve frontě na celní kontrolu. Obratní „mravenci” dokázali překročit hranici osmkrát a někdy i dvanáctkrát v průběhu jednoho dne. Zrušení spotřební daně u alkoholu ukončilo tento ziskový postup. Než k tomu však došlo, těšínská celní správa zaslala Ústřednímu celnímu úřadu desítky dopisů a reportů, které zůstaly bez odpovědi. Teprve osobní návštěva ředitele Ústředního celního úřadu měla odpovídající účinek.

Vzpomínky Adama Swakonia (bývalého vedoucího Celního oddělení v Cieszyně)

Skutečná historie, 90. léta, první den v práci. Přejíždíme na dolní přechod Cieszyn-Boguszowice na české straně (polsky Kocobędz, česky Chotěbuz). Doprava jako na nádraží, stovky automobilů, desítky autobusů, spousta lidí a hned do práce. Betonová rampa, několik spolupracovníků celníků, stovky lahví alkoholu: vodky, české rumy, jugoslávský alkohol Royal a jiné neznámé značky. Lahve se snažíme ukládat do řady, schází kontejnery a krabice a vše je potřeba převézt do skladu. Turisti-pašeráci mají smutné tváře. Většina z nich jsou profesionálové, takže netrpí dlouho. Počítají ztráty a vymýšlí nový „turistický” transfer přes hranice. Někteří z nich jsou obyčejní lidé, kteří si chtěli u příležitosti cesty něco vydělat. Často se nejedná ani o turisty, ale o starší paní a pány, kteří levně vyrazili do Maďarska a vzali si s sebou sladkosti (krówki), sušičky a barevné svetry. Když se jim podařilo přejet přes několik bratrských hranic, snažili se prodat své zboží na maďarském bazaru. Pak nakupovali levné hliníkové pánve z pseudoteflonem na povrchu a několik lahví padělaného alkoholu „na hlavu”.

Jeden z nálezů polských celníků

Když se jim podařilo při návratu překročit několik hranic včetně naší polské, mohli se považovat za šťastlivce. Když měli o něco méně štěstí, prošli kontrolou zavazadel, alkohol i pánve byly zabaveny na hranici a oni se smutní a zklamaní vraceli domů, zatímco celníci pracně ukládali lahve alkoholu na betonové rampě. Byl to obchod? Byl to začátek polského soukromého podnikání nebo spíše zoufalé pokusy o nápravu vlastních domácích rozpočtů. Časem se objevila velká skupina takzvaných „mravenců”, chudých lidí, kteří byli najímáni pašeráky velkoobchodů. „Mravenci” systematicky, někdy legálně v souladu s povoleným 1 litrem alkoholu a někdy trochu nad normu počítali se štěstím a únavou hraničních stráží a přenášli tisíce lahví alkoholu přes hranice. Obvykle se jednalo o padělanou českou vodku. V Českém Těšíně a okolí vznikly skutečné domácí alkoholové velkoobchody a továrny.

„Mravenci” dokázali několikrát denně přejít několikakilometrovou trasu mezi mosty Svobody a Družby. Dnes to působí groteskně, ale tehdy to byla norma: zboží bylo po přenesení přes hranice uloženo v oficiálně fungujících úschovnách zavazadel, které se tradičně nacházely hned u hranice na ulici Przykopa. Samozřejmě bylo pašeráctví částečně zachyceno v průběhu hraniční kontroly, při přepravě nebo v takzvaných úschovnách zavazadel. Rozsah tohoto pašování však byl tak velký, že navzdory úspěchům hraničních stráží a ztrát pašeráků, trvala tato praxe mnoho let. Jelikož byl alkohol neznámého původu, po absolvování příslušných postupů spojených s jeho konfiskací, bylo zboží obyčejně předáváno zdravotnickým zařízením jako závadný alkohol. České hraniční stráže nás varovaly, že je alkohol většinou padělaný, vyráběný z technického líhu, obarven mořením a nejčastěji míchán v pračce typu Frania někde v garážích a šopách na dvorcích. Důkazem toho může být pravdivá historka mých známých, kteří si chtěli obsarat více vodky na svatbu jejich bratra. Večer po práci se vydali na českou stranu přes jeden z hraničních přechodů pod Cieszynem. Bohužel byl obchod s alkoholem již zavřený, ale dle rady místního pijana se vydali do sousedního domu. Majitel byl moc rád, že může pozdním zákazníkům prodat několik krabic alkoholu, avšak s žalem přiznal, že ač je alkohol na místě, etikety na lahve ještě dodány nebyly. ....Naštěstí však známé zasáhla pro ně šťastná úvaha, že bezpečnější pro budoucí svatební hosty bude nákup zboží s polskou etiketou.

V době úspěchů Adama Małysze vytvořili čeští výrobci pro polské konzumenty speciální vodku.

Úryvek rozhovoru s těšínským sportovcem, bývalým reprezentantem Polska ve fotbale:

- Znal jste ve svém mládí život „mravenců”?...
- Pašoval jsem zboží přes polsko-českou hranici. Mnoho lidí mě odsuzuje za to, že to přiznávám. Je to škoda, nemám se za co stydět.
- Jak to vypadalo? - Chtěl jsem si přivydělat, mít kapesné. Doma moc peněz nebylo, procházení přes hanice bylo účinnou metodou. Mohl jsem si vydělat stovku za čtyři hodiny. Nedělal jsem to nijak šíleně. Z Česka jsem přinášel vodku a jiný různý alkohol. Po jedné láhvi, někdy tolik, kolik se vešlo pod bundu. Nejlepší obchod byl na oboustranné pašování. Z Polska jsem nosil především oblečení. Léto, 30 stupňů, slunce pálí a já jsem měl dlouhé hodiny na sobě tři mikiny. Pot tekl proudem. Jen co jsem přešel do Česka, všechno jsem to sundal.
- Celníci nijak nereagovali?
- Už nás znali. Už jsme věděli, kteří přimhouří oko. Často se nám smáli, mávali rukou a pouštěli nás dál. Byli ale i takoví, kdy nemělo smysl cokoliv zkoušet.

Zdroj: SPORT.TVP.PL, Autor: Mateusz Karoń, 16.02.2017.

 

Projekt dofinansowany przez Unię Europejską ze środków
Europejskiego Funduszu Rozwoju Regionalnego
 w ramach Programu Interreg V-A Republika Czeska – Polska

Informacja dotycząca plików cookies Strona korzysta z plików cookies w celu jej prawidłowego działania i realizacji usług zgodnie z Polityką Prywatności. Jeżeli wyrażasz zgodę na wykorzystywanie plików cookies, kliknij w przycisk "Rozumiem i akceptuję".

Rozumiem i akceptuję