Logo OpenAirMuseum Druga część logo
A A
Zdjęcie Cieszyna

Temno nad řekou Olší (1939–1945)

Marian Dembiniok

 

Polské vedení města, spojeného v říjnu 1938, spřádalo plány, jak znovu dosáhnout bývalého rozkvětu, ale to už se nad Těšínem začaly stahovat válečné mraky. Mezitím byl 17. října v souvislosti s dalekosáhlými Hitlerovými plány v Českém Těšíně (Zachodni Cieszyn) založen konzulát třetí říše, což ovlivnilo aktivitu německých bojůvek, které zde již nějakou dobu působily. Ke zvýšení intenzity těchto aktivit, které měly sabotážní a výzvědný charakter, došlo od dubna 1939, kdy už se vědělo o plánovaném útoku na Polsko. Špionážní a diverzní role konzulátu spočívala mimo jiné v podpoře činnosti organizací jako Lidový svaz pro němectví v zahraničí (Volksbund für das Deutschtum im Ausland) nebo Středisko na podporu etnických Němců (Volksdeutsche Mittelstelle). V Těšíně aktivně působila sabotážní skupina Bojová organizace Těšínsko (Kampforganisation Olsa-Gebiet). Cílem těchto činností bylo jednak zabránit ničení strategicky významných objektů ustupující polskou armádou, jednak se zaměřovaly na provokace, které měly vzbuzovat zdání protiněmecké činnosti Poláků. Příkladem těchto aktivit může být zničení pomníku Friedricha Schillera v Těšíně neznámými pachateli 26. srpna 1939. Polské orgány ve snaze předcházet sabotážím pozatýkaly několik nejaktivnějších Němců a převzaly některé instituce i s jejich budovami. V rámci sebeobrany byly založeny Občanské hlídky (Straż Obywatelska), jejichž úkolem bylo chránit obyvatele před aktivitami tzv. páté kolony.

Ve městě měl posádku 1. prapor 4. pluku podhalanských střelců a velitelství pluku. Úkolem 1. praporu, kterému velel Franciszek Perła, byla obrana na linii řeky Olše a v případě silného náporu nepřítele vedení zdržovacích bojů s ústupem na hlavní obrannou linii, která byla připravována nedaleko Bílska (Bielsko). Dělostřeleckou podporu zajišťovala divize 21. pluku lehkého dělostřelectva (houfnice 100 mm) a vlastní četa plukovního dělostřelectva (děla 75 mm). 1. rota pod velením kpt. Józefa Grcar a obsadila severozápadní okraj města od silnice na Ostravu po pozice v  Boguszowicích , s předsunutou důstojnickou pozicí o síle pěšího pluku s 1 těžkým kulometem na kopci v  Mistřovicích . 2. rota pod velením por. Michała Boruce zaujímala pozici na jižním okraji města (předměstí Blahotice / Błogocice a ves Svibice ), s předsunutou pozicí v oblasti Żukowa . 3. rota pod velením por. v záloze Edwarda Stachak a byla v rozmístěna v záloze na východní straně Těšína ve čtvrti Bobrek .

1. září byly již před pátou hodinou ranní byly polské pozice ostřelovány německými letadly. Kolem 6.30 hod byly v blízkosti Těšína zpozorovány průzkumné oddíly německé 45. pěchotní divize. Došlo k prvním bojům s předsunutými polskými pozicemi v Mistřovicích a Stanislavicích. Po poledni se Němci dostali do Těšína a pokusili se překonat Olši v oblasti Boguszowic. Polská strana za podpory čtyř stíhaček PZL P.11 startujících z letiště v Aleksandrowicích zastavila přechod Němců přes řeku a velení pluku se přesunulo na východní okraj Těšína, do blízkosti učitelského semináře na Bobreku. Přestože velitel 1. praporu, již zmiňovaný Franciszek Perl, byl odhodlán pokračovat v boji, podřídil se rozhodnutí velení polské 21. divize horské pěchoty a ustoupil z Těšína ve směru na Skočov (Skoczów) a dále do Bílska (Bielsko). V průběhu tohoto manévru byly vyhozeny do vzduchu všechny tři mosty přes Olši (dva silniční a jeden železniční) a poslední evakuační vlak do Bílska (Bielsko) za sebou ničil koleje. Můžeme předpokládat, že po 15.00 hod už ve městě nebyli žádní polští vojáci. To byl okamžik triumfu německých bojůvek, které pod vedením samozvaného starosty Hanse Cinciały ovládly město. Nedlouho poté překročil Olši wehrmacht, který v Těšíně vítali místní Němci. Svědkům oněch událostí utkvěly v paměti těšínské měšťanky, které německé vojáky vítaly nejen květinami, ale také koši plnými obložených chlebů.

Téhož odpoledne byl zničen pomník legionářů vedle zámku a na těšínských domech a na Piastovské věži se objevily vlajky s hákovým křížem. Vojenské akce se přesunuly na západ do okolí Skočova (Skoczów) a Bílska (Bielsko), kam ustoupila polská armáda.

Hlavní most v roce 1939 po odstřelení polskou armádou (Ze sbírek Muzea Těšínského Slezska)

„4. září nás odvezli zpátky do Těšína. Město se změnilo k nepoznání – všude visely vlajky s hákovým křížem a transparenty s nápisem ein Volk, ein Reich, ein Führer,“ vzpomíná Tadeusz Weget, který byl v září 1939 zajat.

Těšínsko bylo připojeno přímo ke třetí říši. Vznikly dva okresy: těšínský (jeho součástí byl i bývalý fryštátský okres) a bílský/bielski (spolu s oblastí bělska/rejon bialski), které se staly součástí nově vzniklého vládního obvodu Katovice (Regierungsbezirk Kattowitz).

Jedním z prvních kroků Němců na okupovaném území byla likvidace polského školství, polských organizací a institucí. Polský jazyk zmizel z oficiálního veřejného života. Začal teror, jehož nejsmutnějším příkladem byla veřejná poprava 24 Poláků v Těšíně „pod Wałką“ 20. března 1942. Na dřevěné šibenici bylo oběšeno 24 protiněmeckých konspirátorů. Devatenáct z nich bylo přivezeno z vězení v Myslovicích (Mysłowice) a pět z vězení v Těšíně. Byli to Józef Bolek z Hodišova (Godziszów), Adolf Chlebek z Gutů, Józef Czepczor z Lyžbic, Alfons Fójcik z Horního Těrlicka (Cierlicko Górne), Rudolf Gabzdyl z Pohvizdova (Pogwizdów), Jan Gaszek z Hodišova (Godziszów), Jan Halama z Visly (Wisła), Rudolf Heller z Brenné, Karol Jadwiszczok z Komorní Lhotky, Benedykt Kabiesz z Horních Kačic (Kaczyce Górne), Rudolf Kozyra z Těšína, Jan Koźba z Čechovic (Czechowice), Jan Kuśnierz z Gutů, Leopold Leśniara z Poruby, Jan Martynek z Mostů u Jablunkova, Paweł Morżoł z Bystřice, Karol Piechaczek z Těšína, Karol Przywara z Pohvizdova (Pogwizdów), Rudolf Szostok z Vislice (Wiślica), Alojzy Szotkowski z Mostů u Jablunkova, Józef 3 Wałach z Vendryně, Alojzy Zuberek z Těšína a Alojzy Żebrok z Pohvizdova (Pogwizdów).

Jubilejní most v roce 1940 (Ze sbírek Muzea Těšínského Slezska)

1. května 1945, kdy již bylo o výsledku války rozhodnuto, vedla nenávist okupantů k další popravě. Na starém židovském hřbitově na ulici Hażlaska bylo zastřeleno 81 lidí (Čechů a Poláků).

První etapa registrace obyvatelstva v podobě policejního soupisu (občanské průkazy zvané „palcówky“) byla provedena od 11. do 23. prosince 1939 a jejím cílem bylo zjistit počet německých obyvatel. V Těšíně čítajícím více než 26 tisíc obyvatel bylo zaznamenáno 15 658 Němců, 8553 Poláků, 295 Čechů, 1752 Slezanů (Šlonzáků) a 202 osob jiné národnosti. Druhá etapa souvisela se zavedením německé národností listiny čili Deutsche Volksliste, která byla zavedena nařízením ze dne 4. března 1941.

Každý občan Těšína byl německým úředníkem zapsán na tzv. Deutsche Volksliste, přičemž mu byla tímto úředníkem přidělena jedna ze čtyř kategorií. Kategorie byly přidělovány na základě vyplnění povinného dotazníku a dotazování v terénu. Vyplnění dotazníku bylo povinné a za porušení této povinnosti hrozil v určitém období dokonce trest smrti. Občané zařazení do 1. a 2. kategorie získali automaticky říšské občanství, občané zařazení do 3. kategorie získali občanství na deset let a občané zařazení do 4. kategorie mohli dostat občanství jen na základě udělené výjimky. Odmítnutí vyplnit dotazník mohlo mít za následek odvezení celé rodiny do koncentračního tábora. Nesmíme zapomínat, že jak katolická církev v osobě diecézního biskupa Stanisława Adamského, tak premiér polské exilové vlády Władyslaw Sikorski ve snaze uchránit polský lid před úplnou záhubou apelovali na občany, aby tyto dotazníky vyplňovali. V Těšíně obdrželo Deutsche Volksliste 25 845 osob, mezi nimi bylo 1434 Poláků, 215 Čechů a 1081 osob jiné národnosti.

Národnostní politika Němců počítala s eliminací Židů. „Kvůli válce bylo ve městě povinné zatemnění. To usnadňovalo (...) rabování židovských skladů a obchodů, (...) večer bylo slyšet otvírání rolet obchodů. Přijížděly nákladní vozy s přívěsy označené jako vozidla wehrmachtu. Do nich byly nakládány kůže od Hupperta, boty od Rippnera a Bettera, textil od Pollaka, Spitzera a The Gentlemana Salomona Hupperta, konfekce od Schönberga, Stechlera a Luftiků. Oblíbili si zejména obchody a sklady s cukrářskými výrobky od bratrů Szramkových, z Delty nebo z obchodu Mandla Chciela na Starém trhu. Dřevo si brali od Fischbeina a Glessingera a díly do automobilů od Meiera. Předmětem zájmu nadlidí se staly rovněž bývalé židovské a polské továrny. Vše bylo v souladu s právem, protože ve třetí říši byly vydány zákony o opuštěném majetku. Z bytů, jichž bylo třeba pro německé zaměstnance, kteří přišli z Německa, byli postupně vyháněni Poláci a Židé,“ vzpomíná těšínský pamětník Franciszek Pasz.

Druhou světovou válku přežila jen hrstka těšínských Židů, a ještě méně se jich vrátilo zpět do Těšína. Již 2. září byla vypálena synagoga na ulici Benedyktyńska a 13. září nejhonosnější synagoga na Husím trhu (Gęsi Targ). Zvláštní souhrou okolností Němci nechali neporušené židovské hřbitovy na ulici Hażlaska. Jeden z nich byl na samém konci války využit k již zmiňované popravě dne 1. května 1945.

Němci opravují Hlavní most (Ze sbírek Muzea Těšínského Slezska)

Německá administrativa přezvala většinu veřejných budov. Nechvalně známé gestapo (Geheime Staatspolizei) sídlilo na dnešní Masarykově třídě. V budově radnice úřadovala NSDAP. V části Městského muzea (dnes Regerova 6) se usídlila pobočka německého Ústředního institutu pro vlastivědný výzkum Horního Slezska (Zentralinstitut für oberschlesische Landesforschung). Většina ulic a náměstí byla přejmenována, nové názvy byly německé (viz http://stajniaaugiasza.net).

V Českém Těšíně vnikl na jaře 1941 rozšířením bývalého lazaretu z 1. světové války na Kontešinci mnohonárodnostní zajatecký tábor Stalag VIII D, který zprvu spadal pod tábor v Łambinowicích a později se osamostatnil a řídil několik menších táborů (v roce 1944 cca 60 tisíc vězňů).

Válka znamenala pro obyvatele Těšína velké trauma a těžkou zkoušku. Nejčastějším postojem v době nelidského teroru byla jasná vůle přežít; pouze hranice přijímaných kompromisů svědčily o hrdinství či slabém charakteru. Složitá národnostní struktura 5 Těšína se plně projevila v temné době okupace. Na jedné straně byli Němci vítající hitlerovské vojáky jako osvoboditele, na druhé straně Poláci a Češi, kteří v nich viděli okupanty. A napříč tímto samozřejmým rozdělením probíhaly ještě další dělicí čáry v závislosti na síle charakteru, tradici a vychování. Na jedné straně docházelo k neskrývané kolaboraci, která velmi usnadňovala každodenní život, a na druhé straně byl veden konspirační boj s okupanty. Na území Těšína se od prvních dnů války setkáváme s charitativní pomocí obětem nové administrativy. Týkalo se to rodin zatčených, rodin, které přišly o přístřeší, a byla to také pomoc Židům. Již 11. listopadu 1939 byla založena Tajná vojenská organizace (Tajna Organizacja Wojskowa), v jejímž čele stál Paweł Musioł, která se v roce 1939 stala součástí organizace Svazu ozbrojeného boje (Związek Walki Zbrojnej) a Musioł se zároveň stal inspektorem těšínského a bílského inspektorátu. Ve stejné době byl založen Výbor porozumění polských stran (Komitet Porozumiewawczy Stronnictw Polskich) jako pokus o spolupráci předválečných protisanačních politických stran, který v praxi sehrál roli svépomocné skupiny.

V uzavřeném a poměrně malém okruhu těšínských obyvatel bylo velké riziko dekonspirace. Když v létě 1940 ve Visle (Wisła) v boji zahynul Józef Korol, velitel Slezské oblasti Svazu ozbrojeného boje, dokumenty, které u něj byly nalezeny, vedly k zatýkání (A. Gaś, F. Kwaśnicki, P. Musioł) a k rozbití těšínského inspektorátu, který byl od jara 1941 podřízen Rybniku a byl proslulý mimo jiné díky skvěle fungující špionské organizaci August, založené šéfem rozvědky těšínského podinspektorátu Janem Margiciokem.

Mezi úspěchy konspiračního hnutí patří zdařilá akce těšínských skautů Alfonse Tomici, Wilhelma Powady a Wilhelma Stefka, kteří z nádvoří těšínského muzea odnesli litinové části pomníku legionářů a pamětní tabuli Jana III. Sobieského.

Sovětská ofenziva se v létě 1944 zastavila na linii Visly. Pro Němce měla mimořádný význam Ostravsko-karvinská pánev, Těšín byl jedním z úseků frontové linie. Ofenziva byla zahájena 15. ledna 1945, ale nadlouho se zastavila u Skočova (Skoczów) a teprve 3. května v ranních hodinách, poté co Němci vyhodili do vzduchu mosty na Bobrówce a Olši, po 2071 dnech okupačního temna do Těšína vstoupily sovětské jezdecké hlídky.

 

Literatura: Dzieje Cieszyna od pradziejów do czasów współczesnych. Tom III. Red. I. Panic. Cieszyn 2010. Wikipedie, otevřená encyklopedie. Józef Chlebowczyk: Nad Olzą. Wydawnictwo Śląsk, Katowice 1971. Joanna Lusek: Zajatecké tábory Teschen v letech 2. světové války / Obozy jenieckie Teschen w latach II wojny światowej. Muzeum Těšínska, Český Těšín 2015. Franciszek Pasz: Żydzi i my w Cieszynie. Cieszyn 1997.

Projekt spolufinancovaný Evropskou unií z prostředků Evropského fondu pro regionální rozvoj v rámci programu Interreg V-A Česká republika - Polsko

Informacja dotycząca plików cookies Strona korzysta z plików cookies w celu jej prawidłowego działania i realizacji usług zgodnie z Polityką Prywatności. Jeżeli wyrażasz zgodę na wykorzystywanie plików cookies, kliknij w przycisk "Rozumiem i akceptuję".

Rozumiem i akceptuję