Logo OpenAirMuseum Druga część logo
A A
Zdjęcie Cieszyna

Nové pořádky (1945-1947)

Marian Dembiniok

 

8. května 1945 Německo podepsalo bezpodmínečnou kapitulaci, která ukončila druhou světovou válku. V Těšíně a celé oblasti Těšínského Slezska skončilo období německé okupace, ale příchod sovětských vojsk zároveň znamenal komunistickou nesvobodu. V případě Těšína navíc situaci komplikovaly nevyřešené konflikty s Československem z konce předchozí války a vzájemné animozity. Poláci byli přesvědčeni, že dojde k návratu ke stavu v roce 1938, kdy byla východní část Záolší (tj. dnešního českého území Těšínska) připojena k Polsku. Československo naopak předpokládalo návrat ke stavu před touto událostí, tedy k ujednáním z roku 1920.

Polské exilové vedení nemělo v úmyslu vzdát se Záolší. Podobné stanovisko zastávali všichni představitelé na národní úrovni. Předkládaná řešení se pohybovala od návrhu smlouvy z 5. listopadu 1918, kterou uzavřely tehdejší Zemský národní výbor pro Slezsko a Národní rada těšínského knížectví (Rada Narodowa Księstwa Cieszyńskiego), až po návrat k hranicím z 1. září 1939. Rozdíly se de facto týkaly šesti obcí. Česká strana však neústupně trvala na návratu k hranicím z roku 1921 a padaly i návrhy, v nichž si nárokovala celé Těšínsko.

V situaci blížící se porážky Německa a postupu sovětské armády navázalo československé vedení kontakty s Polským výborem národního osvobození (Polski Komitet Wyzwolenia Narodowego) v Lublinu, který vnikl pod kuratelou Moskvy. Ani to však nevedlo k smírnému řešení otázky Záolší.

1. května 1945 sovětská 237. střelecká divize ovládla Skočov (Skoczów) a překročila Vislu. Dne 2. května letadla Il-2 3. československého bojového leteckého pluku splnila svůj poslední úkol v době druhé světové války. Cílem náletu sedmi šturmoviků bylo vlakové nádraží v Českém Těšíně, kde byl zničen sklad munice, výtopna a 35 vagonů.

Teprve 3. května 1945, den po kapitulaci Berlína, do Těšína ze severozápadu dorazila 81. divize 67. střeleckého sboru. Ve stejnou dobu se k městu od východu přes Skočov (Skoczów) a Ohrazenou (Ogrodzona) a od jihovýchodu přes Třinec přiblížily jednotky 237. střelecké divize. Podle sovětských dokumentů byl prvním sovětským vojákem, který vstoupil na území města, seržant Ivan Luněv ze zmiňované 237. střelecké divize.

Spolu se Sověty do města vstoupila Skautská operační skupina (Harcerska Grupa Operacyjna) složená z těšínských utečenců z již bývalého Generálního gouvernementu, které velel těšínský občan Stanisław Klus. Skupina společně s místními Poláky ve městě vytvořila jednotky Polské občanské domobrany (Polskie Milicje Obywatelskie). Velitelem této domobrany se stal prof. Jan Stonawski a jeho zástupcem právník Karol Prax. Město bylo rozděleno na okrsky, ve kterých působila komisařství, jejichž čele stáli Stanisław Waszkowski (Centrum-Rynek), Jan Michalik (ul. Stawowa), Wilhelm Hilarowicz (Skautský dům/Dom Harcerza), Stanisław Głazowski (Elektrárna/Elektrownia), Kazimierz Marek (Pojišťovna/Ubezpieczalnia), Antoni Sikora (Bobrek), Franciszek Hess-Halski (Mała Łąka) a Rudolf Urbaś (ul. Hażlaska). Počet členů posádky komisařství se lišil podle rozsahu působnosti, nejpočetnější a nejlépe vyzbrojené bylo komisařství Centrum-Rynek. Dne 5. května do Těšína přijela tzv. Operační skupina Ekonomického výboru vlády a ministerstva průmyslu (Grupa Operacyjna Komitetu Ekonomicznego Rady Ministrów i Ministerstwa Przemysłu) zastupující varšavskou prozatímní vládu a společně s ní jmenovaný přednosta okresu Jan Łysogórski a jmenovaný primátor města Jan Smotrycki.

Neúspěchem skončily pokusy ovládnout Český Těšín (Cieszyn Zachodni), i když byly po krátkou dobu vyvěšeny polské vlajky a nápisy na budově pošty, vlakového nádraží či hotelu Polonia.

Reakce sovětského vojenského velitele Českého Těšína kapitána Hajika Balajana a rychlé jednání Čechů vedly k tomu, že dne 5. května byl ustaven Revoluční národní výbor Českého Těšína a téhož dne se uskutečnilo jeho první zasedání. Předsedou výboru se stal František Jeřábek.

V česko-polských sporech byla významným argumentem československé strany 1. samostatná brigáda 1. československého armádního sboru, vyzbrojená tanky T-34. Zdá se, že tak pozdní 2 osvobození Těšína a Záolší bylo výsledkem Stalinova politického kalkulu, jehož cílem bylo poskytnout Československu Záolší výměnou za Podkarpatskou Rus, která se měla stát součástí Sovětského svazu, a za uznání práva Polska na sporná území v oblasti Ratiboře (Racibórz), Hlubčic (Głubczyce ) a Kladska (Kłodzko).

Do československo-polských vztahů týkajících se Těšínska se vrátila vzájemná nechuť a podezíravost, mezi obyvatelstvem bylo možné pozorovat projevy nenávisti. Ještě v červnu 1945 vedoucí představitelé (Michał Rola-Żymierski, Marian Spychalski, Aleksander Zawadzki) na těšínském Rynku ujišťovali veřejnost, že Záolší bude navráceno Polsku. Vznikl Polský výbor pro otázky Záolší (Polski Komitet Zaolziański) působící částečně v utajení a konspirační Štáb pro otázky Záolší (Sztab Zaolziański). Nezahálela ani československá strana, která prováděla aktivní propagandistickou činnost. Polákům v oblasti Záolší nebylo povoleno obnovit žádnou z předválečných politických stran, sdružení či jiných organizací – všechny byly prohlášeny za „fašistické“. Majetek těchto organizací byl konfiskován a byl prohlášen za majetek po Němcích. Na východní straně nad řekou Olší byly postaveny několik metrů vysoké zátarasy a každý pokus o nelegální překročení hranice mohl skončit pobytem na ulici Błogocka, kde sídlily vojenské jednotky pohraniční stráže. Tento stav nejistoty trval několik měsíců.

Teprve 10. března 1947 byla podepsána československo-polská smlouva, která sice neřešila problematiku hranic, ale definitivně uzavřela období, kdy mohly místní iniciativy ovlivňovat přijímání politických rozhodnutí. Součástí smlouvy byl protokol, ve kterém bylo občanům polské národnosti přiznáno právo na založení Polského kulturně-osvětového svazu, který byl po řadu let jediným reprezentantem polského obyvatelstva kultivujícím polské tradice.

Nová administrativa v Těšíně byla ustavena na základě zákona Zemského národního výboru (Krajowa Rada Narodowa) ze dne 11. září 1944 o organizaci a působnosti národních výborů a dekretu ze dne 23. listopadu 1944 o organizaci a působnosti územní samosprávy. Místo předválečného městského zastupitelstva (Rada Miejska) byla ustaven městský národní výbor (Miejska Rada Narodowa). Výkonným orgánem se stala městská rada (Zarząd Miejski), v jímž čele stál primátor. První zasedání městského národního výboru se uskutečnilo 31. července 1945. Jeho prvním předsedou se stal Jan Lewiński a prvním primátorem již zmiňovaný Jan Smotrycki. Těšín se stal okresním městem a prvními přednosty okresu, které jmenoval vojvoda, byli Jan Łysogórski (do 23. června 1945) a Paweł Targosz (24. června 1945–28. února 1947).

Společně s novými vedoucími představiteli přišli do města i představitelé komunistického mocenského aparátu. 12. května 1945 se objevila skupina 48 příslušníků Bezpečnostního úřadu (Urząd Bezpieczeństwa) pod velením kpt. Stanisława Siniawského. Byla rozpuštěna Polská občanská domobrana, která vznikla z iniciativy města, a jejím členům byly odebrány zbraně a průkazy. Nově vzniklá policie nazvaná Občanské milice (Milicja Obywatelska) se usídlila v Národním domě a Bezpečnostní úřad (Urząd Bezpieczeństwa) v budově dnešního Lycea A. Osuchowského. Většinu komunistického mocenského aparátu tvořili lidé, kteří pocházeli odjinud než z Těšína – především z oblasti Dąbrowské pánve. Za jeden z nejdůležitějších úkolů pro toto období bylo považováno vyřešení otázky tzv. národnostní rehabilitace a s tím spojené vysídlení Němců. Již 4. listopadu 1944 vstoupil v platnost dekret Polského výboru národního osvobození (Polski Komitet Wyzwolenia Narodowego), který nařizoval nucenou internaci všech, kteří se prohlásili za Volksdeutsche: „každý polský občan, který deklaroval svou příslušnost k německé národnosti nebo využíval práv a privilegií na základě příslušnosti k německé národnosti, bude bez ohledu na to, zda je trestně odpovědný, zadržen a umístěn na dobu neurčitou v izolaci (v táboře) a bude vykonávat nucené práce“. Politika spočívající v nucené práci Němců a občanů německé národnosti (Volksdeutsche) byla ve společnosti, která měla ještě v živé paměti tragické zkušenosti z doby okupace, všeobecně akceptována.

Mírová slavnost – přehlídka na těšínském Rynku v roce 1946 (Ze sbírek Muzea Těšínského Slezska)

Dekretem ze dne 28. února 1945 byly z polské společnosti vyloučeny nepřátelské elementy a zákonem ze dne 6. května 1945 byla umožněna soudní rehabilitace osob zapsaných na německou národnostní listinu Volksliste do 2., 3. a 4. kategorie. Rehabilitace se netýkala osob zapsaných na Volksliste do 1. kategorie. Jerzy Ziętek, který zastával funkci slezského vojvody, nařídil na území Horního Slezska již 9. února 1945 pořídit soupis osob německé národnosti, mezi které zahrnul i osoby zapsané na Volksliste do 1. a 2. kategorie. Nařízením vojvody Aleksandra Zawadzkého ze dne 2. července 1945 byl osobám německé národnosti vydán zákaz pobytu na území tehdejšího Slezsko- dąbrowského vojvodství a byla zavedena povinnost podepsat tzv. deklaraci věrnosti. V Těšíně na ul. Srebrna sídlil pracovní úřad, který byl v provozu od 7.00 do 15.00 hod. Všichni Němci, kteří se rozhodli zůstat v Těšíně, se na tomto úřadě každý den hlásili a byli využíváni k bezplatné práci ve prospěch těšínských občanů. Většina aktivních nacistů z Těšína uprchla společně s ustupující německou armádou. Zbývající Němci spolu s občany zapsanými na Volksliste do 2. kategorie podstupovali rehabilitační procesy před Okresní občanskou ověřovací komisí (Powiatowa Obywatelska Komisja Weryfikacyjna). Pro ty, kdo nesouhlasili s rehabilitačním procesem nebo nebyli rehabilitováni, bylo stanoveno několik termínů odjezdu. V důsledku zmatků a nedorozumění při realizaci předpisů bylo 386 lidí v organizovaných skupinách vysídlováno v období od července 1945 do ledna 1947. Posledních 13 osob bylo vysídleno v srpnu 1947. Jednalo se o svěřence starobince provozovaného sestrami boromejkami.

Nová moc chtěla manifestovat svou sílu a rozhodnost, a tak v těšínské radnici probíhaly monstrprocesy s vojáky podzemního hnutí. Procesy probíhaly před Okresním vojenským soudem na výjezdních zasedáních. První z nich se konal ve dnech 14.–15. června 1946 a byl ukončen dvěma rozsudky smrti. 2. srpna 1946 byli v těšínském vězení zastřeleni Karol Bączek, pseudonym Karlik (nar. 1920), Edward Bąk, pseudonym Strzemię (nar. 1918), Jan Dziedzic, pseudonym Mściciel (nar. 1907), Władysław Greń, pseudonym Sówka (nar. 1921), Emil Michnik (nar. 1919) a Stefan Wójcik (nar. 1922). 4. července 1946 byl odsouzen k trestu smrti Antoni Zontek (nar. 1919). 17. srpna 1946 se v Těšíně uskutečnil proces s členy jednotky Zemské armády – Konspirační polské armády „Wędrowiec“. K trestu smrti byli odsouzeni Bernard Brandys (nar. 1900), Paweł Heczko, 4 pseudonym Edek (nar. 1906), Robert Kołodziej, pseudonym Ojciec (nar. 1902), a jeho syn Zygfryd Kołodziej, pseudonym Jastrząb (nar. 1928), Emil Ruśniok, pseudonym Gustlik (nar. 1911), Bolesław Sobocik (nar. 1910) a Eryk Szmajduch, pseudonym Tarzan (nar. 1914). 24. října 1946 byli v Těšíně odsouzeni k trestu smrti Józef Gabzdyl, pseudonym Czarny (nar. 1924), Teofil Młotek, pseudonym Sowa (nar. 1914), a Anna Krużołková (nar. 1901). Žádnému z odsouzených neudělil tehdejší prezident Bolesław Bierut milost.

Zprovoznění železničního spojení mezi Katovicemi a Těšínem (Ze sbírek Muzea Těšínského Slezska)

V Československu byli v letech 1945–1948 členy vlády vedle promoskevských komunistů předváleční politici ze sociální demokracie a strany lidové. Ministerstvo vnitra, policie a další tzv. silové resorty ovládla komunistická strana, která usilovala o vyloučení většiny pravicových stran z politického života a směřovala k postupnému omezování demokracie. Ve dnech 20.–25. února 1948 došlo k puči (zvanému Vítězný únor) a veškerou moc přejala Komunistická strana Československa, přičemž bylo zachováno zdání systému více stran a parlamentní demokracie. Prezident Edvard Beneš po převratu potvrdil novou vládu, do jejíhož čela se postavil předseda Komunistické strany Československa Klement Gottwald . O dva měsíce později prezident odmítl podepsat novou, komunistickou ústavu a po volbách, které proběhly 30. května 1948, se stal prezidentem Klement Gottwald.

Mezitím v Polsku v prosinci 1948 vznikla Polská sjednocená dělnická strana ( Polska Zjednoczona Partia Robotnicza ) spojením Polské dělnické strany (Polska Partia Robotnicza) a Polské socialistické strany (Polska Partia Socjalistyczna), z jejichž řad byli předtím vyloučeni opoziční činitelé. Generálním tajemníkem se stal Bolesław Bierut. Na vedlejší kolej byl odsunut Władysław Gomułka, který byl skeptický vůči SSSR.

Jak v Polsku, tak v Československu v roce 1948 získaly naprostou převahu komunistické strany řízené z Moskvy a na mnoho let zavedly politický řád, který ovlivnil i historii Těšína a Českého Těšína.

 

Vybraná literatura: 1. Grzegorz Kasztura: Działania Armii Czerwonej na Śląsku Cieszyńskim wiosną 1945 roku a kwestia powojennej przynależności państwowej Zaolzia. [in:] Pamiętnik Cieszyński , T. 21, 2016. 2. Český Těšín: 50 let městem. Profil, Ostrava 1973. 3. Pavlína Badurová a kol.: Český Těšín. Příběh města na levém břehu řeky / Czeski Cieszyn. Historia miasta na lewym brzegu rzeki. Český Těšín 2010. 4. Grzegorz Ika: Pierwsza cieszyńska władza. [in:] Kalendarz Cieszyński 1993. Cieszyn 1992. 5. Krzysztof Nowak: Cieszyn od Wiosny Ludów do III Rzeczypospolitej. [in:] Dzieje Cieszyna od pradziejów do czasów współczesnych, T. 3. Cieszyn 2010.

Projekt spolufinancovaný Evropskou unií z prostředků Evropského fondu pro regionální rozvoj v rámci programu Interreg V-A Česká republika - Polsko

Informacja dotycząca plików cookies Strona korzysta z plików cookies w celu jej prawidłowego działania i realizacji usług zgodnie z Polityką Prywatności. Jeżeli wyrażasz zgodę na wykorzystywanie plików cookies, kliknij w przycisk "Rozumiem i akceptuję".

Rozumiem i akceptuję