Logo OpenAirMuseum Druga część logo
A A
Zdjęcie Cieszyna

V druhé Polské republice (1938)

Marian Dembiniok

 

Rozdělení Těšína v důsledku rozhodnutí Konference velvyslanců vydaného 28. července 1920 vedlo ke vzniku nového města s názvem Český Těšín. Česká strana byla se svým diplomatickým, a částečně i vojenským úspěchem nepochybně spokojena, přesto se však musela vypořádat se základními problémy existence nového městského organismu.

Díky velkorysé finanční podpoře z Prahy (15 mil. korun) se Český Těšín záhy stal moderním městem a značně se rozrostl.

Budova Banky německých spořitelen postavená v letech 1929–1930 těšínským architektem Eugenem Fuldou (Ze sbírek Muzea Těšínského Slezska)

Na základě všeobecného sčítání žilo v roce 1931 v Českém Těšíně 9 746 obyvatel, z toho 4420 Čechů (45,4 %), 3269 Němců (33,6 %), 1446 Poláků (15,0 %), 560 Židů (5,7 %) a 31 osob jiné národnosti (0,3 %).

První komunální volby se uskutečnily v roce 1923 a přes nesouhlas českého vedení byl hlasy Němců, Slezanů a Poláků (v poměru 15, 5 a 2 proti 13 českým hlasům) starostou zvolen šéf slezských separatistů Josef Koždoň. Za jeho vedení se město rychle rozvíjelo, byla postavena nemocnice, školky a školy, polská škola, a především obrovské množství obytných domů a vilová čtvrť Na Rozvoji. Vedle katolického kostela vznikly tři protestantské (Na Rozvoji, Na Nivách a českobratrský ve Frýdecké ulici), dále pak synanoga a městský hřbitov. Vyrostly rovněž kancelářské budovy, např. budova obecního úřadu. V roce 1928 dostal Český Těšín vlastní radnici, u které v roce 1933 vzniklo nové náměstí. Město proťala síť nových ulic, vznikla městská jatka, rozrostla se obchodní a gastronomická infrastruktura. Díky těmto úspěchům byl v následujících volbách v letech 1927 a 1931 Koždoň opětovně zvolen starostou Českého Těšína. Počtvrté byl zvolen v září 1938, avšak o měsíc později, po obsazení Záolší polskou armádou, byl zbaven funkce.

Poštovní úřad v Českém Těšíně, postavený v roce 1931 podle projektu Josefa Zadražila z Prahy (Ze sbírek Muzea Těšínského Slezska)

Bez ohledu na chladné vztahy byla vedení obou měst nucena spolupracovat, zejména v počátečním období. V roce 1932 Polsko podepsalo pakt o neútočení se SSSR a o dva roky později byla podobná smlouva podepsána i s Německem. Toto dočasné odsunutí válečné hrozby vedlo k vyostření politiky vůči Československu. Výsledkem toho byla radikalizace nálad Poláků jak ve východní části československého území Těšínska (Záolší/Zaolzie), tak v obou Těšínech. Důsledkem této situace bylo v roce 1935 zahájení činnosti polských diverzních skupin, které prováděly drobné sabotážní akce a propagandistickou činnost.

„Bojová jednotka těšínského pluku o síle 23 osob pod velením Fryderyka Ryśe a Karola Dony, působící ve dvou skupinách, provedla útok ve směru na Jablunkov. Po překročení hranice nedaleko Jistebné (Istebna) padla jednotka u Hrčavy do léčky a svedla bitvu s vojáky, četníky a Národní gardou, kteří byli vyzbrojeni třemi kulomety. Ve výsledku byl zabit Witold Reger a zraněný Antoni Pieczka se dostal do zajetí. Ostatní jednotlivě ustoupili do Polska.“ Tolik část zprávy z činnosti polských Bojových jednotek v Záolší dne 26. září 1938. Padlý z této akce byl synem Tadeusze Regera, předního socialistického činitele, který byl v roce 1918 jedním ze zakladatelů Národní rady těšínského knížectví.

Odpovědí české strany po připojení Záolší byly akce Slezského odboje. Generál František Hrabčík píše v hlášení o incidentech na hranici „Činnost Slezského odboje 3 na Těšínsku není jednotně organisována a tříští se vlivem různých zájmů v drobné a neorganisované akce v pohraničí i v zabraném území. Pokud bylo zjištěno, jsou tyto akce páchány většinou mladíky v průměrném věku l8–25 let (...) činnost Slezského odboje je rozštěpena asi v osm skupin (jest známa skupina odboje ing. Škuty v Radvanicích, skupina frýdeckého odboje, dále skupina tzv. pravého Slezského odboje se střediskem v Moravské Ostravě).“ Na přelomu let 1938 a 1938 proběhla soudní jednání, v nichž na lavici obžalovaných usedli členové Slezského odboje.

Nová radnice v Českém Těšíně, postavená v roce 1929 podle návrhu ostravského architekta Wilhelma Richtera těšínskou stavební firmou Eugena Fuldy (Ze sbírek Muzea Těšínského Slezska)

Vývoj mezinárodní situace po mnichovské konferenci, která se konala 29.–30. září 1938, významně ovlivnil záležitosti Těšínska.

Dne 21. září 1939 Józef Beck prohlásil: „...dokud Anglie a Francie měly v úmyslu omezit ústupky vůči sudetským Němcům na autonomii v rámci Československa, dožadovali jsme se pro polskou menšinu autonomie; když byl zvažován plebiscit, požadovali jsme ho rovněž pro oblasti osídlené polskou menšinou; a když nyní Anglie a Francie souhlasí s postoupením území, budeme se domáhat, aby bylo zároveň uplatněno i vůči Těšínskému Slezsku.“ V odpovědi na polské diplomatické nóty již 26 září prezident Československa E. Beneš vyjádřil předběžný souhlas se změnou hranic. V den ukončení mnichovské konference, jejíž ujednání byla uznána z hlediska bezpečnosti Polska za riziková, bylo zároveň polskou stranou předloženo ultimátum, jehož podmínky byly přijaty 1. října. Téhož dne vedení Českého Těšína zahájilo evakuaci města a 2. října, po symbolickém setkání na hraničním mostě, převzali správu Poláci.

Polský generál Tadeusz Malinowski a český generál František Hrabčík na hraničním mostě 2. října 1938 (Soukromý archiv M. Dembinioka)

Okamžiky předávání města popisuje Francisek Wantuła z Koňské. „Přišel jsem domů a povídám, co je. Natrhali jsme se ženou na zahrádce kytky, měli jsme 26 odrůd jiřin a mnoho růží, gladiol a karafiátů, co jsme pobrali, to jsme vzali a šli jsme do Těšína vítat... V Těšíně už bylo plno lidí z okolních vesnic a všichni šli s květinami vítat polskou armádu. Tolik lidí s kytkama jsem ještě nikdy neviděl, no a jak jsme přišli k mostu za Olší, tak to zrovna začalo. Dva čeští generálové s bílými pásky na čepicích v pokoře předávali Záolší polským důstojníkům. Pak jeli polští vojáci na kolech, na koních a na tancích a lidé je zasypávali květinami a nadšeně je vítali.“ Štěpán Vadják, který byl v té době také poblíž mostu, vzpomíná: „Šli jsme vítat Poláky. Měli hodně koní a přijížděli po hlavním mostě. Mysleli jsme, že jich je hodně, protože zahýbají nad druhý most a dělají smyčku. Jako kluci jsme tenkrát volali: Ať žijou polský koně! Byl jsem mladý. Bylo mi to celkem jedno. Nevadilo mi, že jsou tady Poláci. Neviděl jsem v tom žádný rozdíl, protože naši příbuzní na polské straně mluvili stejně jako my.“

Polské obyvatelstvo přenáší hraniční sloupy (Soukromý archiv M. Dembinioka)

Při návštěvě radnice v Českém Těšíně 2. října vojvoda Michał Grażyński v rozhovoru se starostou Josefem Koždoněm řekl: „Ode dneška toto město patří k Polsku. Ode dneška jste občany polského státu. Polsko vám přináší svobodu a spravedlnost! Ale jen loajálním občanům. Polsko zná pouze polské, české a německé občany. Neuznává žádné jiné elementy; nerozhodnuté, váhající na půli cesty mezi národy – ty nebude tolerovat. Ti nemohou počítat s jeho ochranou.“ To byly poslední dny Josefa Koždoně v úřadu. Novým, komisariátním starostou spojeného města se stal Rudolf Halfar, kterého podporovala rada.

Vedení polského státu vnímalo připojení Záolší v kategoriích dějinné spravedlnosti, ale neopomenulo tuto skutečnost využívat k propagandě. Těšín navštívil ministr zahraničí Józef Beck a maršálek Edward Rydz-Śmigły. Na Svátek nezávislosti 11. listopadu do Těšína přicestoval prezident Ignacy Mościcki a tehdejší předseda vlády Felicjan Sławoj Składkowski. Ve čtvrti Hrabina v západní části města se uskutečnila velká vojenská přehlídka.

Prezident Polské republiky Ignacy Mościcki a slezský vojvoda Michał Grażyński v Těšíně 11. listopadu 1938 (Soukromý archiv M. Dembinioka)

Za nejdůležitější úkol byla považována rychlá polonizace Českého Těšína a celé oblasti Záolší. Němcům a Čechům, kteří chtěli Těšín či Těšínsko opustit, byly poskytnuty mimořádné výhody. Zmocněnec slezského vévody u velitele Samostatné operační skupiny Slezsko Leon Malhomme ve svém hlášení z 10. října 1938 uvádí: „V souvislosti s tím, že se do Slezska za řekou Olší masově navracejí lidé, kteří v letech 1919–1938 museli kvůli své polské národnosti v počtu několika desítek tisíc opustit své domovy a přestěhovat se za hranice do Polska, je nyní nutné účinně zajistit emigraci osob české národnosti do Československa. Dávám proto na vědomí, že pro uspíšení formálních náležitostí souvisejících s odjezdem těchto osob do Československa budou příslušné propustky vydávány přímo policejními komisařstvími ve městech a policejními stanicemi v obcích. Je žádoucí, aby si zájemci opatřili propustky do 1. listopadu tohoto roku a pokojně opustili území polského státu.“ Odhaduje se, že v průběhu několika měsíců z vlastní vůle či z donucení opustilo Těšínsko přibližně 30 000 Čechů a 5000 Němců.

Spojený Těšín se měl stát centrem Těšínského Slezska a jeho úřady a instituce měly mít působnost v celém regionu. Polské vedení bylo prozatím zaměstnáno integrací Záolší s Polskem. Obyvatelům polské národnosti z připojených území bylo na základě dekretu prezidenta Ignacyho Moścického ze dne 11. září 1938 automaticky uděleno polské občanství. Dne 6. října byly postaveny mimo zákon veškeré organizace na území Záolší, které nebyly polské, a polština se stala jediným úředním jazykem. V tomto duchu byly změněny názvy většiny ulic v Českém Těšíně (viz http://stajniaaugiasza.net).

Protičeské zaměření se projevovalo v četném vysídlování, výpovědích z práce a rušení českých škol. 7 Nová situace byla velmi komplikovaná a často vedla ke zhoršení životní úrovně obyvatel Záolší. Znatelně to pocítili zejména rolníci v důsledku zavedení nízkých základních cen zemědělských produktů. Teprve na jaře 1939 byly sjednoceny pracovněprávní předpisy a byly zavedeny kolektivní smlouvy podle zásad platných v celém Slezském vojvodství.

Ke změnám došlo i v oblasti politického života: Svaz Poláků v Československu, který v roce 1938 soustředil polská politická uskupení působící v Československu, se v listopadu téhož roku stal součástí Tábora národního sjednocení jako jeho záolšský okrsek, do jehož čela se postavil dr. Leon Wolf, přednosta okresního úřadu ve Fryštátě a zároveň nově zvolený senátor Polské republiky. V situaci, kdy byla komunistická strana postavena mimo zákon, roli jediné opozice převzala socialistická uskupení.

Když Adolf Hitler v dubnu 1939 k vypověděl polsko-německou smlouvu o neútočení, byl československo-polský spor odsunut do pozadí. Polské obyvatelstvo tváří v tvář německé hrozbě vytvořilo jednolitou protiněmeckou frontu.

 

Vybraná literatura: Dzieje Cieszyna od pradziejów do czasów współczesnych, red. I. Panic, t. III, Cieszyn 2010. Zaolzie. Polsko-czeski spór o Śląsk Cieszyński 1918-2008, Fundacja Ośrodka KARTA, Warszawa 2008. Z badań nad dziejami politycznymi i społeczno-gospodarczymi Cieszyna od średniowiecza do czasów współczesnych, red. I. Panic, PTH Oddział w Cieszynie, Cieszyn 2005. Wikipedia Wolna Encyklopedia. Józef Chlebowczyk, Nad Olzą, Wydawnictwo Śląsk, Katowice 1971.

Projekt dofinansowany przez Unię Europejską ze środków
Europejskiego Funduszu Rozwoju Regionalnego
 w ramach Programu Interreg V-A Republika Czeska – Polska

Informacja dotycząca plików cookies Strona korzysta z plików cookies w celu jej prawidłowego działania i realizacji usług zgodnie z Polityką Prywatności. Jeżeli wyrażasz zgodę na wykorzystywanie plików cookies, kliknij w przycisk "Rozumiem i akceptuję".

Rozumiem i akceptuję