Logo OpenAirMuseum Druga część logo
A A
Zdjęcie Cieszyna

Etymologie

Stefan Król

 

Etymologie názvu řeky Olše (polsky Olza) má s největší pravděpodobností původ v indoevropských jazycích. Podle vědců zabývajících se těmito jazyky, mezi něž patřil mj. Jan Rozwadowski a Hans Krahe, má původ ve slově aliga, což znamená „voda, vlhkost“. Toto slovo se pak zřejmě změnilo na Olbga a Oldza (zapáchat, hnít, přeneseně také bažina, bahno, páchnout). V jiné interpretaci může znamenat „bohatá na vodu“. Spojení názvu řeky s názvem stromu olše (polsky olcha, olsza ) je považováno za chybnou interpretaci.

Vzhledem k tomu, že tok řeky protéká etnickým i jazykovým pohraničím, má její
název mnoho různých podob. Pro Čechy je to Olše, Olša, Olza, pro Poláky Olza či Olsza, a
pro Němce Olsa, Elsa-Fluss, Else, Oelsa, Ölsa.

Na začátku 20. století vznikl mezi polskými činiteli na Těšínsku spor ohledně názvu řeky. Čeští badatelé se domnívali, že název Olsza je bližší staropolštině, a název Olza vznikl pod vlivem němčiny. Zjištění původního názvu, který se používal v nejvzdálenější minulosti, komplikovaly problémy středověkých i pozdějších úředníků či kronikářů se zachycením zvukové podoby názvu v kancelářských jazycích (s tím souvisí jejich nejednotnost). Tyto polemiky se odehrávaly na stránkách kvalitních, významných odborných regionálních časopisů. V Pedagogickém měsíčníku (Miesięcznik Pedagogiczny), orgánu Polské pedagogické společnosti, se v roce 1900 uvádí, že bližší polské etymologii by byl název Olsza a že název Olza vznikl germánským vlivem. Názory byly značně rozdělené a spor se nepodařilo vyřešit. Na jedné straně byl jedním z nejdůležitějších argumentů zápis Jana Długosze, ve kterém při výčtu přítoků Odry uvádí: „Odra […] accipit […] Olszam, qui in Sarmaticis ontibus habet fontem.“ Zastánci opačného názoru dokazovali, že mezi lidem se používá pouze název Olza. Není pravděpodobné, že by toto znění názvu řeky, po jazykové stránce složitější než Olše (Olsza), mohlo tento název zcela vytlačit z názvosloví i běžného užívání obyvateli žijícími v blízkosti této řeky. Tato otázka byla znovu otevřena v roce 1908, v prvním ročníku časopisu Slezský úsvit (Zaranie Śląskie), jediného tehdejšího polského kulturně literárního časopisu vycházejícího v oblasti Těšínského Slezska, s odvoláním na terénní výzkum doktora (a pozdějšího významného profesora Jagellonské univerzity) Karola Nitsche z Krakova a odborníka na etymologii evropských hydronym prof. Jana Rozwadowského. Oba zmínění vědci odvozují název ze staroevropských jazyků a potvrdili, že polský název nejvýznamnější řeky Těšínského Slezska by měl znít Oldza, ale posléze došlo k jeho zjednodušení na Olza a v této podobě byl odedávna používán. Tento tvar potvrzuje také německý zápis Olsa, protože zápis Olza by se v němčině četl „Olca“. Výzkumy záznamů názvu Olza v nejstarších dochovaných dokumentech, které provedl profesor Polského gymnázia v Těšíně a vynikající historik Franciszek Popiołek, dokázaly, že zcela převažuje tvar Olza. Tyto výzkumy později potvrdil český dialektolog dr. Adolf Kellner. Záznam z Długoszovy kroniky, který vyvolal takový rozruch, můžeme vysvětlit tím, že v 15. století nebyla přesně ustálena pravidla polské gramatiky. Długosz ve svých záznamech nepoužíval jednotný způsob zápisu. Je také možné, že se pokoušel opravit výslovnost tak, aby odstranil tzv. mazuření (tj. výslovnost sykavek š, ž, č, dž jako s, z, c, dz – pozn. překl.), které se však ve slezských dialektech nevyskytovalo. Proto nebylo k Długoszovu zápisu možné přihlížet při rozhodování o správnosti tvaru názvu řeky Olše (Olzy). Tímto byl čistě vědecký spor, probíhající pouze v rámci polského jazykového společenství, ukončen, a za správný název byl uznán stávající tvar Olza.

Konflikt se opět rozhořel po roce 1920, kdy došlo k rozdělení Těšínska mezi Československo a Polsko a československá strana začala propagovat tvar Olša / Olše. Stalo se tak z několika důvodů, z nichž nejvíce triviální vyplýval z kartografických prací. Československá strana používala mapy převzaté z Rakousko-Uherska, v nichž byla tato řeka nejčastěji uváděna německy jako Olsa. Přidat háček nad „s“ bylo nejjednodušším způsobem, jak název přizpůsobit nové situaci. Politická a národnostní argumentace přivedla historika Václava Davídka k tvrzení, že správný a češtině bližší je název Olše, zatímco tvar Olza je nepůvodním polonismem. Jeho vývody nebyly vědecky podložené, protože např. v česky psaném urbáři z roku 1577 (v té době byla čeština v Těšínském Slezsku kancelářským jazykem) se tvar Olza vyskytuje desetkrát, zatímco tvar Olsza nebo Olša se nevyskytuje vůbec. Podobné argumenty postupem času ztratily na váze a dnes je v češtině považován za jazykově správný tvar Olza, který je rovněž nejčastěji používán.

Z piastovských dob se do dnešní doby dochovalo poměrně málo dokumentů, v nichž je zmíněna řeka Olše (respektive Olza). Nejstarší z nich byly napsány latinsky, pozdější jsou v češtině, která byla kancelářským jazykem těšínských knížat.

V dokumentu z 31. ledna 1290 kníže Měšek Těšínský daroval Bohušovi za věrnou službu 10 franckých lánů k založení osady. Leží se na obou stranách Olše a Bohuš v nich může svobodně lovit ryby a stavět mlýny (latinský zápis názvu řeky zní fluvium Olzam).

Další dokument zmiňující řeku Olši byl vydán 20. prosince 1450 a těšínský kníže Přemysl
v něm stvrzuje prodej vsi Bohušovice (Boguszowice) rytířem Mikulášem z Malých Kunčic
Mikuláši z Třenkovic (latinský zápis: fluvium Olzam).

 


Dokument w języku łacińskim wystawiony w kancelarii ks. cieszyńskiego Przemysława z dn. 20 XII 1450 r. dotyczący sprzedaży wsi Boguszowice.
(Archiwum Państwowe Cieszyn. Zbiór Dokumentów Pergaminowych sygn. I/17)


Dokument z 6. ledna 1457 sděluje, že kníže Přemysl stvrzuje prodej části vsi Bohušovice patřící Janu Mníškovi z Kunčic do rukou Mikuláše ze Střelkovic (latinský zápis: fluvium Olsam).

 


Dokument w języku łacińskim wystawiony w kancelarii ks. cieszyńskiego Przemysława z dn. 6 I 1457 r. także dotyczący kolejnej zmiany właścicieli wsi Boguszowice.
(Archiwum Państwowe Cieszyn. Zbiór Dokumentów Pergaminowych sygn. I/21)

Privilegium, které těšínský kníže vydal 7. května 1511 pro fryštátské měšťany se týká práva lovit ryby v pátek (český zápis ve znění: řece Olze).

Ze dne 27. května 1552 se dochovaly dva dokumenty, ve kterých kníže Václav potvrzuje Petru Čelovi z Čechovic vlastnictví půdy ve Vendryni (Wędrynia), ležící na řece Olši a nacházející se v blízkosti lesa (český zápis: za vodú Olzy; řeku Olzu).

V dokumentu z 10. května 1563 kníže Václav stvrzuje Janu Bělešovi nadání týkající se lesa, mlýna a krčmy v Bukovci (český zápis: řece Olze).

Urbář z roku 1647 informuje o zakoupení půdy ležící mezi řekou Olzou a Ropicí Adamem Rybkou ze Svibice.

V dokumentu z 11. dubna 1573 kníže Václav stvrdil zakoupení pole a louky, které tvořily statek bratrů Jalčarových na Horním Předměstí – městem Těšín, za což mělo město zaplatit do knížecí pokladny 320 zlatých (český zápis: řeka Olza).

 


Dokument w języku czeskim wystawiony w kancelarii ks. cieszyńskiego Wacława dn. 11 IV 1573 r. potwierdzający miastu Cieszynowi majątek na Górnym Przedmieściu
(Archiwum Państwowe Cieszyn. Komora Cieszyńska sygn. 76/1364)

Na základě dokumentu ze dne 14. října 1591 kněžna Sidonie Kateřina potvrzuje, že panský úředník Bartoloměj Frýd koupil za hotovost hospodářství po Františku Hynalovi z Kornic, které leželo nad Olzou, s největší pravděpodobností na jejím levém břehu (český zápis: při řece Olze).

Dokument z 27. června 1603, jímž je privilegium knížete Adama Václava pro Matěje Kaluse za užívání sladovny postavené na jeho nemovitosti na levém břehu za dlouhým mostem v blízkosti knížecího hradu (český zápis: z obú stran řeky Olzy).

Listina nadání z 5. května 1613, ve kterém kníže Adam Václav daroval Jiřímu Buřejovi kus země nad řekou Olzou, na jejím levém břehu v blízkosti knížecího statku v Mostech (český zápis: onej stranĕ Olze).

Na základě dokumentu z 8. září 1615 kníže Adam Václav daroval za věrnou službu Pavlu Rybovi, knížecímu kuchaři, kus louky zvaný Balina, nacházející se mezi Olzou a Ropicí (český zápis: mezi řekú Olzú a Ropicu).

 

 


Dokument w języku czeskim wystawiony w kancelarii ks. cieszyńskiego Adama Wacława z dn. 8 IX 1615 r. dotyczący terenów nazywanych Belina położonych nad rzeką Olzą
(Archiwum Państwowe Cieszyn. Komora Cieszyńska sygn. 76/85, s. 177)

17. června 1632 Alžběta Lukrécie darovala nemovitost ležící na pravém břehu Olzy Ditrichu Rundtovi (český zápis: po kamenec řeky Olzy).

 


Dokument w języku czeskim wystawiony w kancelarii ks. cieszyńskiej Elżbiety Lukrecji z dn. 17 VI 1632 r. dotyczący darowizny nieruchomości położonej nad rzeką Olzą
Archiwum Państwowe Cieszyn. Zbiór Dokumentów Pergaminowych sygn. I/155

 

Z piastovské doby se dochovalo rovněž několik zápisů týkajících se řeky Olzy v pozemkové knize města Těšína pro roky 1620–1670.

S datem 20. března 1621 byla zapsána kupní smlouva, ve které těšínský starosta Petr Zajíček z Hošťálkovic potvrdil, že Petr Kuska prodal dům s hospodářstvím u řeky Olzy Michalu Lomozovi.

Maxmilián Pröckl z Procklsdorfu, knížecí správce v Těšíně, potvrdil smlouvu z 15. května 1640, na základě níž těšínský měšťan jménem své manželky Salomey, rozené Kalasové, prodal statek zvaný natovský, ležící nedaleko Brandýsa, spolu se stodolou, sladovnou a hospodářstvím Jiřímu Bajerovi za 280 zlatých.

S datem 16. května 1641 knížecí správce Maxmilián Pröckl z Procklsdorfu potvrdil smlouvu uzavřenou 8. května 1641, na jejímž základě Bedřich Frölich prodal za 350 zlatých hospodářství ležící mezi potokem Młynówka na ul. Przykopa a Olzou. Novým majitelem se stal Jiří Maik a jeho syn Adam (Malá Louka).

Z výše uvedených příkladů vyplývá, že nejstarší dochované záznamy názvu řeky ji uvádějí ve znění Olza. Pokus změnit název řeky z národnostně politických důvodů není opodstatněný vzhledem k tomu, že polští i čeští lingvisté se shodují na tom, že název vychází z indoevropského názvu, a nepochází tedy od žádného z národů, které v současné době žijí na jejích březích.



 

Projekt spolufinancovaný Evropskou unií z prostředků Evropského fondu pro regionální rozvoj v rámci programu Interreg V-A Česká republika - Polsko

Informacja dotycząca plików cookies Strona korzysta z plików cookies w celu jej prawidłowego działania i realizacji usług zgodnie z Polityką Prywatności. Jeżeli wyrażasz zgodę na wykorzystywanie plików cookies, kliknij w przycisk "Rozumiem i akceptuję".

Rozumiem i akceptuję