Logo OpenAirMuseum Druga część logo
A A
Zdjęcie Cieszyna

Olše v literatuře

Stefan Król

 

Těšínské Slezsko se po staletí utvářelo jako územně menší oblast, kompaktní, uzavřená v přirozených hranicích horských pásem a řek s jedním hlavním centrem vlády. Hlavním městem regionu, které v politickém rozměru (od konce 13. stol.) bylo knížectvím nejprve ovládané zástupci dynastie Piastů a od poloviny 17. století Habsburky, bylo město Cieszyn. Z geografického pohledu jsou nejdůležitějšími řekami Olše a Visla, které mají koneckonců své prameny blízko u sebe. Olše, protékající přes hlavní město knížectví při úpatí piastovského zámku, se stávala jednou z dominant ve společenském povědomí pro sebeurčení. Od nejstarších dob byla součástí regionální kultury. Objevovala se v pověstech, lidových vyprávěních a tím identifikovala jejich tématiku jako jedinečnou a blízkou místním lidem.

Literární kultura této oblasti se utvářela na rolnickém základě, v menší míře i buržoazně a později také na dělnickém základě, jelikož tato prostředí zde byla nejpočetnější. Měla na ní vliv místní tradice (odtud navázání na místní symboliku, minulé panovníky – Piasty, na pohádky a pověry), avšak především od 19. století se rozvíjela a obohacovala díky přistěhování úředníků a dělníků do této oblasti. Rozvíjela se také díky rychlé industrializaci regionu, rozšiřování osvěty (pokračováním této osvěty byly mnohem častější výjezdy do středních a vyšších škol mimo oblast Těšínského Slezska než tomu bylo v minulosti) a také počátku formování se moderního národní vědomí.

Národní rivalizace, která začala v polovině 19. století a dále politické změny a rozdělení na začátku 20. století přinesly rozpad habsburské monarchie, národní povstání Polska a Československa a v důsledku toho také rozdělení regionu (umělé rozdělení, jelikož v této podobě byl předem rozdělen vnějšími faktory), což mělo hluboký dopad na povědomí a emoce obyvatel. V tomto kontextu se stala Olše, jakožto prvek určující původ a vazbu k rodnému kraji, častým předmětem odkazů v literatuře - především od 2. poloviny 19. století. Zvláště pro tisíce Poláků žijících v této oblasti Těšínského Slezska, která se nenacházela na hranicích Polska, se Olše stala konkrétním symbolem a jejich rodná země je také odtud známá pod názvem Zaolší (název se vpodstatě objevuje pouze v polském povědomí, vznikl totiž jako zkratka od „za Olší”, čímž vyjadřuje problém z polského pohledu jako oddělení od polského národního společenství).

Řeka Olše má v literatuře mnoho odkazů především v 19., 20. a 21. století. Paradoxně byl popis řeky, jejího významu pro region a obcí, které se u ní nachází sepsán teprve nedávno, konkrétně v roce 2000 v publikaci, která se snaží ji popsat jako spojnici a symbol kdysi jednolité oblasti, která však v současné době již téměř sto let funguje ve dvou různých státech. V tomto pojetí má propojovat obyvatele z obou jejich břehů, což znázorňuje i samotný název titulu: “Olza od pramene po ujście”. Knížku zpracovala Irena Cichá s kolektivem polských a českých spolupracovníků. Stejná autorka se k tématu řeky Olše ještě jednou vrátila v o trochu jiném pojetí v práci z roku 2007 „Beskydské grunĕ = Beskidzkie gronie: za Olzou a Wislou = nad Olzą i Wisłą”. Ještě všestrannější popis řeky, jejího ekosystému, přírody a využívání člověkem zpracoval Bronisław Ondraszek v práci, která byla vydána v roce 2007 a název nese jednoduše „Olza”.

Název hlavní řeky Těšínského Slezska užívali polští badatelé tohoto regionu především pro upřesnění zaměření jejich výzkumů. Zvláštní připomínku s ohledem na záběr zmiňovaného tématu si zaslouží práce pod dohledem Daniela Karola Kadłubca (narozeného v roce 1937 v Karpętnej na Zaolší) s názvem „Płyniesz Olzo: monografia kultury ludowej Śląska Cieszyńskiego” (dvoudílné vydání, 1. se objevilo v letech 1970 a 1972, 2. vydání v roce 2016). Zvlášť často používali název Olše také autoři popisující fakta související s historií regionu, zvláště v momentu zrodu a rozvoje industriálních a národních procesů včetně konfliktu o jeho státní příslušnost v 1. polovině 20. století.

Z dlouhého seznamu stojí za zmínku práce Józefa Chlebowczyka (1924-1985, nar. v Karviné) „Nad Olzą: Śląsk Cieszyński w wiekach XVIII, XIX i XX” (vyd. 1971), popisující proces určování národního uvědomění v roce 1918. Následně „Świt nad Olzą” (vyd. 1988) dílo Edwarda Buławy (1825- 2002, nar. v Łąkach nad Olzą) a Roberta Danela (1934-2008, nar. v Cieszyně), a také „Nadolzie zrywa okowy” vydané Robertem Danelem v roce 1998. Název Olše se objevuje také v mnoha pracích popisujících činnost polské národní skupiny pocházející ze Zaloší. Mezi hodné připomenutí patří „Polacy na Śląsku za Olzą” od Witolda Sworakowskiego (vyd. 1937), dílo Pawła Hulki-Laskowskiego „Śląsk za Olzą” (vyd. 1938), dílo Zenona Jasińskiego „Działalność kulturalno-oświatowa Polaków za Olzą (1920-1938)” (vyd. 1990), dílo Jolanty Kowalczyk „Po drugiej stronie Olzy: przemiany zasad samookreślenia polskiej ludności Śląska Cieszyńskiego w świetle prasy” (vyd. 1992) či dílo Romana Barona „Nad Olzą i Ostrawicą: działalność społeczno-wychowawcza i oświatowa Towarzystwa Szkoły Ludowej w Zagłębiu Ostrawsko-Karwińskim (1894-1919)” (vyd. 2006). Práce Alojze Mainki „Przewodnik po upamiętnionych miejscach nad Olzą: lata wojny 1939-1945” (vyd. 1977) a českého vědce Romana Prášila „Kraj kde teče Olza: příspĕvek k dĕjinám boje proti fašismu na Tĕšínsku 1918- 1945” (vyd. 1965) se týká časů 2. světové války. Jak vidno, práce vznikaly v různých historických obdobích a v současné době je potřeba, aby část z nich byla podrobena kritické analýze. Všechna díla jsou však svědectvím dané problematiky a v tomto kontextu je název řeky Olše racionálně užíván jako synonymum celého regionu.

 

Ilustracja: Hulka-Laskowski – ze zbiorów Książnicy Cieszyńskiej
V meziválečném období byly mezi Poláky, žijícími na obou březích Olše, která dělila hranice, udržována silné vazby. V polském podvědomí veřejnosti byl zastáván názor škodlivého rozdělení Těšínského Slezska v roce 1920 a polskosti Záolší. To bylo vyjádřeno jak v krásné, tak v populárně vědecké literatuře. V dobách historického průlomu se literatura stala argumentem v politickém boji a nástrojem propagandy formujícím sociální postoje. Takovou roli hrálo dílo Pawla Hulka-Laskowského (1881-1946) „Slezsko za Olší“ vydané v roce 1938. Ze sbírek Těšínské Knihovny.

 

O Olši se také mluví při zpracovávání různých typů průvodců. Zde je například možné zmínit práci Jana Żywioła „W górach za Olzą: informacje i przyczynki krajoznawcze” (vyd. 1992), „Po tamtej stronie Olzy: mały przewodnik” Teresy Zemły (vyd. 2001) nebo průvodce Michała Kowalskiego „Śląsk Cieszyński po obu stronach Olzy: przewodnik turystyczny po Śląsku Cieszyńskim oraz gminach Godów i Jastrzębie Zdrój” (vyd. 2004).

Dále můžeme navázat na odkazy na řeku Olši v beletrii. Zde stojí za to začít od knihy spojující výtvarné umění s literární tvorbou. V roce 2005 vyšlo album malířských prací Zbigniewa Damca s názvem „Olza w akwareli Zbigniewa Damca”. Práce tohoto autora byly doprovázeny slovem s pomocí veršů Kazimerza Józefa Węgrzyny (k jehož tvorbě se ještě vrátíme). Jiným albem malířství obsahujícím několik obrazů představující řeku je album prací Zbigniewa Szczepanka pod názvem „Cieszyn: miasto nad Olzą = mĕsto nad Olzou = a town on the Olza (vyd. 2014).

Prozaická tvorba zahrnující širší odkazy na Olši není příliš obsáhlá. Zmiňme zde dva romány. Z roku 1938 román „Świętej rzeki” autorky Poli Gojawiczyńské, napsaný v období navrácení práv Zaolší Polskem a představující ve zbeletrizované formě postoje a činnosti lidí z obou stran hranice. Druhým dílem tohoto druhu je „Marynka, cera gajdosza: powieść obyczajowa znad obu brzegów Olzy” (vyd. v Londýně v roce 1973) napsané Pawłem Łyskem (1914-1978) z Jaworzynki, který od 2. světové války žije v emigraci.

Olše vystupuje také často v biografických dílech nebo ve vzpomínkách. Jako jeden z příkladů připoměňme krátkou vzpomínku z příběhu Walentego Krząszcza (1886-1959), učitele a lidového spisovatele pocházejícího z Górek Wielkich, jehož emoce k Olši není možné vysvětlit tím, že se v její blízkosti narodil a vyrůstal. V tomto případě by mu měla být bližší řeka Wisla. A přesto, když se přijel do Cieszyna vzdělávat v učitelském semináři, řeka jej lákala k procházkám: „… przechadzałem się wzdłuż bezustannie szemrzącej i pluskającej Olzy, zatapiając oczy w jej pobłyskujące fale, zanurzałem się w ciemne laski szpilkowe, pokrywające nadbrzeżne strome brzegi, wałęsałem się po złociście nakrapianych ścieżkach …” („W złotym Cieszynie”). Z osob, které žijí v nám bližší době zmiňme vydané vzpomínky Tadeusze Zubka (1912-2009, narozeného ve Wędryni) nazvané: „Z nurtem Olzy: pamiętnik XX wieku” (vyd. 1997) nebo vzpomínky Melchoria Sikory (nar. v roce 1937 v Babicích k. Wadowic, vyrůstal a žil na Zaolší) pod názvem „Przygody chłopców znad Olzy” (vyd. 2006).

Poetických děl, jejichž lyrickým předmětem nebo důležitým tématem je Olše, vzniklo opravdu mnoho. Pokud bychom je všechny shrnuli, vytvořili bychom dosti obsáhlou antologii. Zmiňme tedy několik příkladů z různých historických období a několik autorů, kteří jistým způsobem odkazují na Olši a mají k ní vřelý vztah.

Básník, který vytvořil pravděpodobně nejznámější báseň o Olši byl Jak Kubisz (1848-1929). Jeho postava a text díla „Do Olzy”, dnes známého ve formě písně “Płyniesz Olzo”, byla popsána v samostatném článku. Zde představíme část díla s názvem „Ziemia nasza” ze sbírky „Niezapominajka”. Představuje vztah k rodné zemi, jejich symbolům a tudíž i Olši. Autor lásku k Olši představuje ve formě imperativu.

Kraj gdzieś nieba w dali sięga,

Gór ogromy tam w półkole

Roztoczyły się z ich czoła

Wisły, Olzy spływa wstęga:

To twa ziemia ukochana!

Rozpatrz tylko się dokoła –

A, gdy obraz ten uroczy

Nie odbije się w twej duszy,

I gdy serca nie poruszy,

Że nie zajdą łzami oczy,

To twe serce jest z kamienia.”

 

Titulní strana sbírky básní Jana Kubisze „Niezapominajka”, ve které se nachází jeho nejznámější báseň, zde nazvaná „Do Olzy“. Najdeme tu i věnování polskému spisovateli J. I. Kraszevskému a faksimile autorova podpisu, kterým označoval svá díla ve své knihovně (nachází se ve sbírkách Książnicy Cieszyńskiej v Cieszyně).

 

Tvorba tohoto básníka zanechala hlubokou stopu v povědomí následujících generací. Svědčí o tom mnohé odkazy k jeho osobě a také jeho dílům. Dokonalým potvrzením je tvorba kněze Emanuela Grima (1883-1950), který byl narozen v Karviné a poté svůj život na mnoho let spojil s Istebnou. Jedná se o autora dvou velkých svazků, které se v názvu odvolávají k Olši: „Znad brzegów Olzy” (1913) a „Z nad źródeł Olzy” (dvě části, vyd. 1935). Dílo „Nad mogiłą pieśniarza śląskiego J. Kubisza” obsahuje mimo jiné tento úryvek:

Pieśniarzu, śląski pieśniarzu,

Odszedłeś już!

Drzewa cmentarne wnet ci zagwarzą

Jak stanie Ślązak nad Olzy strażą,

Wśród przyszłych burz!

Wtedy w tej świętej Ślązaka straży

I Twoje żywe słowo zaważy! …

Emanuel Grim vyjádřil hluboký vztah k rodné zemi zosobněné Olší a cieszyńským zámeckým vrchem s piastovským zámkem v básni „V obcym kraju” (ze sbírky „Znad brzegów Olzy”). V níže citované části vyjadřuje, že i obtíže života snáší lépe, když pobývá ve svém milovaném rodném místě. Ten stejný autor v pozdějších básních (které vznikly po roce 1920) vyjadřuje lítost nad rozdělením Těšínského Slezska, což bylo všeobecně sdíleným pocitem generací, které toto rozdělení zažilo.

Serce rwie się z piersi łona

I wspomnieniem naprzód mknie,

Tam, gdzie Olza rozpędzona

Słodzi szumem cierpień dnie …

Tam, gdzie dawna Piastów skała

W obumarłym wieków śnie,

Gdzie się kąpie w toni cała

W przeźroczystym Olzy dnie …

 


Obálka a titulní strana svazků básní Emanuela Grima vydaných v letech 1913 a 1935.
Olše se stala pro mnoho umělců formou sebeurčení, projevem vazeb s regionem. Opakovaně se objevovala v názvech děl nebo sbírek poezie, u kněze Emanuela Grima dokonce dvakrát. Ze sbírek Těšínské Knihovny.

 

Vzpomínky rodných míst dokázaly být oporou v nejtěžších životních situacích. Svědčí o tom úryvek z díla Adama Wawrosze (1913-1971), autora, který pochází stejně jako Jan Kubisz z Końskiej. Úryvek je z díla „Nasz kraj”, které bylo vytvořeno v roce 1940 v koncentračním táboře v Dachau (ze sbírky „Z adamowej dzichty”). Autor v něm zahrnul mnoho prvků „tešínskosti”, které mu v tomto těžkém období pomáhaly: příroda, lidová vyprávění nebo literární odkazy na kubiszovu hymnu „Płyniesz Olzo”:

A na łąkach rosną kwiaty,

Wśród nich Olza płynie.

Dumnie nuci pieśń sprzed laty

O naszej krainie.

Na jej brzegu w ciemnych nocach

Cicho szumią gaje

O nocznicach i utopiach

Stare śląskie baje.

 


Slezsko-těšínskou identitu krásně vyjádřila Emilia Michalska (1906-1997) pocházející z Pruchnej – vísky na sever od Cieszyna - z rolnické rodiny, ve svých básních, povídkách a dokonce scénických dílech, kdy některá svá díla píše nářečím. Báseň „Kto zacz jestem” (pocházející ze sbírky „Chłopskie słowo”) tkví stále v pocitu jednoty Těšínského Slezska, vyjadřuje ohromení jeho přírodou, bohatstvím a historií. Nad to všechno je vyjádřením lásky k rodné zemi a ke svým kořenům.

Kto zacz jestem, świecie znaj,

Powiem wszystkim, gdzie mój kraj.

Tam, gdzie Cieszka stary gród,

Gdzie początek polskich wód,

Gdzie Barania z Czantoryją

Swoje czuby w chmurach kryją,

Gdzie skarb czarny w ziemi drzemie,

Gdzie piastowskie stare plemię,

Gdzie bogactwa wszego w bród

Tam ma strona, tam mój ród.

Tam mój kraj, gdzie Olza łka,

Gdzie się łyska w węglu skra,

Gdzie Jabłonków, gdzie Karwina,

Gdzie Odra u Bogumina

Bierze naszej Olzy wody,

Gdzie omszałe stare grody;

Ziemia piękna jak sam raj,

Tam ja rodem, tam mój kraj.

 


Symbolický význam Olše byl vnímán a vyjadřován také autory, kteří z Těšínského Slezska přímo nepocházeli, avšak nějakou dobu zde žili nebo pracovali. V polské literatuře známý motiv „věrné řeky” byl přenesen do slezské oblasti v básni „Cieszyn” Józefa Gabriela Mondscheina (1883- 1963), který zde psal v meziválečném období.

Krasnogrodzie! – nie zrozumie

Twego czaru – ciszy wróg,

Cicha Olza krajem szumi,

Cicho bije o twój próg …

W seledynie pól bez końca,

Z błękitnych wzgórz okolem,

Serdeczności, siostry słońca,

Cichogrodzie – tyś symbolem!

Kwitniesz sercem szczeroprostym,

Zdrada – obca ci, daleka;

Pluszcze Olza pod twym mostem.

Pluszcze Olza, wierna rzeka …

Słucha Cieszyn, czy nurt żyje. –

(Nastaw i ty uszu: –, słuchaj!) –

Jak ta cicha Olza bije

Zaprzysięgłym rytmem ducha.

Wyczuj szept! – jak utajoną

Zwierza Olza mowę miastu.

Pod tą basztą niewzruszoną

Wiecznotrwałą więżą Piastów.

Szemrz nam, szemrz tą wiarą nową,

Co z młodzieńczych serc wytryska!

Pluszcz nam myślą Stalmachową

Cieszkogrodu wierna rzeko!

 


Z mnoha básníků, kteří tvořili na konci 20. století či na začátku 21. století v polské části Těšínského Slezska můžeme připomenout tvorbu Kazimierza Józefa Węgrzyna (nar. v roce 1947 v Miejscu Piastowym), polonisty, mnoho let žijícího v Istebně, který v jednom z děl ze sbírky „Cieszyn z lotu serca” odkázal bolestné zkušenosti z rozdělení v 20. století k niternému postoji člověka, boji s ranami osudu, připomínání minulosti a smíření se se změnou okolního světa, která bývá nejčastěji trvalá. Přičemž při širším pohledu na tvorbu autora je také výzvou k respektování minulosti a postojů dřívějších generací a snahu o zušlechťování vlastního nitra. Pohled na Olši, jako na symbol rozdělení, přenáší do duchovní sféry vnitřního boje dobra se zlem.

Bo sercem rzeki nie zawrócisz …

Mówisz zapomnij dość już czerni

Powrotów wspomnień dawnych lat

Bo rzeki sercem nie zawrócisz

Mocniejszy będzie zawsze świat.

 

Zaolšanská básnická tvorba po 2. světové válce představuje specifický fenomén. Fascinace a náležitost k rodné zemi nacházelo bohaté východisko v lyrické formě. Styl této poezie je velmi různorodý. Odvíjel se od individuálních výběrů autora, fascinace různými poetickými formami ale také od okolní situace života a fungování v totalitním systému státu, který rozhodoval, co je možné vydat a co ne. Vyjadřování národních pocitů bylo také poddáno surové cenzuře, hrozilo nařčení z revizionismu a nedostatku loajality k státu. Vzniklo však mnoho děl zdůrazňujících ono spojení a budování identity prostřednictvím odkazování k symbolům. Jedním z nich byla právě Olše. Autorské básnické sbírky či antologie zaolšanských básníků několikrát navazovaly na její název. Z roku 1982 pochází nevelká básnická sbírka autorů z oblasti Zaolší s názvem „Z biegiem Olzy”. V roce 1987 byla vydána podstatně větší sbírka s názvem „Zaproszenie do źródła: wiersze 26 poetów zza Olzy”. Po politické transformaci v Polsku bylo možné vydání sbírky ještě jednou pojmenované „Z biegiem Olzy: antologia poezji zaolziańskiej”. O tom, že politická transformace přinesla osvobození od minulých omezení, avšak také vytvořila nová, vypráví další svazek s názvem „Trudniejszy brzeg rzeki: antologia wierszy zza Olzy” (vyd. 1997).

Zaolšanský učitel Jan Szymik (1930-2011), pocházející z Fryštátu, vyjadřuje ono připoutání k rodné zemi jako zapečetěné bolestnými životními zkušenostmi. Dílo „Do Olzy” (pocházející ze svazku „Znad Olzy fal”) v současném básnictví zdůrazňuje přetrvávání tohoto připoutání v průběhu generací a pouto s předky. Věrnost rodné zemi bez ohledu na vnější okolnosti bere jako morální imperativ, což bylo také důležitým faktorem v tvorbě Jana Kubisze a která na konci 20. století utrpěla dramatický zlom.

Olzo rzeko kraju mego!

W źródłach twych

Źródło domu rodzinnego

W bystrych wodach twych

Krew brata umęczonego

I łzy rzęsiste sióstr mych.

Olzo, rzeko kraju rodzinnego!

W brzegach twych

Korzenie tkwią ojca mego

W dalekich ujściach twych

Kres jest domu mego

I tam prochy dziadów mych.

 


Podobnou reflexi nacházíme v tvorbě dělníka (horníka) Władysława Burego (1926-2000), narozeného v Karviné, která je zahrnuta v části básně pocházející ze sbírky „Z mojego kraju nad Olzą”.

Zapuściłem swe korzenie,

Do mych „Ojców Ziemi”,

Śnić w niej będę, swój sen wieczny,

Nikt tego nie zmieni!

Do stejné generace vyvíjející se v době 2. světové války patřil také Władysław Młynek (1930- 1997) pocházející z Gródka. Ve sbírce „Droga przez siebie” vydané téměř na konci jeho života, se loučí s řekou, u které vyrůstal a pracoval. Zdůrazňuje téměř zosobněnou vazbu, která ho s ní spojovala. Je si vědom toho, že jeho generace se silně ztotožnila s rodnou zemí, ale u následujících pokolení již z různých důvodů toto propojení tak silně necítí.

Olzo

Niezgłębione masz źródło

Tematów

Rozszumiałaś nad krajem

Tysiące pieśni,

Poematów.

Słońce nad tobą,

Słońce w tobie.

Uśmiech nad tobą,

Uśmiech w tobie.

Dziś śpiewam pieśń,

Która spocznie ze mną …

Zaszlochałaś osierocona,

Spętana

W brzegów zadumie.

Któż ciebie wtedy,

Olzo,

Zrozumie …

Toto změnšování polského společenství na Zaolší vyjádřil Franciszek Nastulczyk, narozený v roce 1957 v Bystrzycy nad Olzą v díle pocházejícím ze sbírky „Tam, za pozornie przeźroczystym powietrzem”.

Nad Olzą

Cisza schodzi z gór na palcach

Gęstnieje nad żywą blizną rzeki

Nikt o nic nie pyta

Milczenie

Jest naszą tajemnicą

Jesteśmy cisi

Najcichsi pokorni

Tacy śmieszni

Bez głosu

Sen o tom, aby rozdělení Těšínského Slezska vůbec neproběhlo, aby Olše nebyla hranicí drsně protínající město, region a po staletí utvářené lidské společenství popsala Renata Putzlacher (pocházející taktéž z Karviné) ve sbírce pod výmluvným názvem „Ziemia Albo-Albo”. Vyjádřila jej mimo jiné v básni „Divertimento cieszyńskie”, jehož úryvek zní:

Urodzić się przed stu laty

W mieście – naczyniu połączonym

Pierwszym tramwajem mknąć na gapę

Przez Olzę (wówczas w dwie strony).

 


Obraz řeky ve zcela metaforické formě představil básník Henryk Jasiczek (1919-1976), který je považován za jednoho z nejlepších básníků Zaolší. Tento redaktor polského tisku v tehdejším Československu a aktivista polských organizací byl po roce 1968 sledován vládou, postihnut zákazem publikování a zbaven práva k překročení hranice. Jeho báseň je vyjádřením citů k rodné zemi, blízké krajině ale také nejistoty k vlastním prožitkům, naděje zrozené ze sledování jara, které by chtěl prodloužit a přenést do svého života.

Okruch wiosny

Chciałbym dziś Olzę

Wypowiedzieć wierszem

Słowa się srebrzą

Podkradają jak pliszki

W majowym wietrze

Krajobraz tak bliski

Że nie wiem który jest prawdziwy

Czy ten co płynie we mnie

Cierniami ostrężyn

Migoce pstrągami

I pachnie skoszoną trawą

Czy ten co płynie obok mnie

Niosąc w połysku oliwy

Zielone czółenko

Wierzbowy listek trzepotliwy

Przewożąc na drugi brzeg lata

Okruchy wiosny

 


Vnímání řeky Olše v literatuře uzavřeme slovy básně „Do Olzy” z pera Jana Pyszki (1925-2008) pocházejícího z Návsí, která dokonale odráží pokračování a změnu toho, jaké bylo a je Těšínské Slezsko v období posledních sto padesáti let, jak živá zůstává hymna Jana Kubisze a jak neměnným symbolem je ta „svatá řeka” obyvatel Těšínska.

… Oldzo, Oligo, Olzo – wilgoci indoeuropejska

Rzeko Jabłonkowa, Trzyńca, złota czarnego Karwiny

Cieszynów obu z legendarną studnią Rycerzy Trzech

Płyń nam jak przed laty

Chociaż już inne a przecież tak samo piękne

Na twym brzegu

Rosną kwiaty

Kwitną.

 



Projekt dofinansowany przez Unię Europejską ze środków
Europejskiego Funduszu Rozwoju Regionalnego
 w ramach Programu Interreg V-A Republika Czeska – Polska

Informacja dotycząca plików cookies Strona korzysta z plików cookies w celu jej prawidłowego działania i realizacji usług zgodnie z Polityką Prywatności. Jeżeli wyrażasz zgodę na wykorzystywanie plików cookies, kliknij w przycisk "Rozumiem i akceptuję".

Rozumiem i akceptuję