Logo OpenAirMuseum Druga część logo
A A
Zdjęcie Cieszyna

Olše v malířství a fotografii

Stefan Król

 

Existence řek do značné míry rozhodovala o vzniku měst. Tak tomu bylo i v případě řeky Olše a Těšína. Od samého začátku mu zajišťovala ochranu, dodávala vodu potřebnou pro život lidí i zvířat a ryby jako potravu. Obranné osady chránily brody vhodné pro překonání řeky a mosty vybudované lidmi, které usnadňovaly obchod. Spolu s rozvojem města řeka umožňovala rozvoj řemesel a průmyslu, které k svému provozu potřebovaly vodu. Postupem času se mezi potřeby obyvatel zařadila také zábava a odpočinek, k nimž byly využívány břehy řeky, na kterých vznikly nábřežní bulváry. Řeka byla samozřejmě také živlem, který se čas od času stal ničivým. Povodně byly v minulosti a i nadále jsou rizikem, které se člověk snaží zvládnout výstavbou valů nebo stanovením záplavových oblastí. Všechny tyto faktory jsou potvrzením vzájemné závislosti lidí a přírody. Není proto překvapivé, že lidé mají vztah k životodárné řece, která je fascinuje. V případě Těšína plnila řeka Olše různé funkce. Po řadu století město žilo hlavně na jednom z jejích břehů (na pravém). Bylo na ní svým způsobem závislé, čerpalo z ní zdroje k tomu, aby mohlo fungovat (rovněž prostřednictvím uměle budovaných ramen a přítoků). Na konci 18. století, a zejména ve století následujícím, kdy se rozšiřovala část města na levém břehu řeky, se Olše stala jeho páteří. Po roce 1920, kdy se změnila v hraniční řeku, se stala dramatickým symbolem rozdělení a nutila zmrzačené městské organismy hledat nová těžiště svého rozvoje. Hraniční nádrže a ničení mostů v obraně před okupanty je symbolem ohrožení. Zároveň znamená podstatné zlomy ve způsobu života jeho obyvatel. Není proto nic divného, že je řeka Olše důležitým prvkem v reprodukovaných obrazech Těšína. Nejstarší dochovaná vyobrazení města pocházejí ze 17. století. Za nejstarší z nich je považována mědirytina nevelkých rozměrů (10 x 14) z roku 1637 s vyobrazením panoramatu města od Daniela Meissnera. V městě zobrazeném v pohledu z levého břehu řeky vidíme typické budovy a hrad (ještě nezničený) tyčící se nad ním na návrší, kostely dominující městské zástavbě, radnici, městské hradby s branami a most. Panorama rámuje optimistická latinská věta Amore et non dolore, která se nepochybně vztahuje k šťastně vypadající dvojici těšínských měšťanů odpočívajících na břehu řeky, vyobrazené v prvním plánu. Motto je částí delší básně, která ve volném překladu zní: Vděčnost je zdrojem touhy a radosti / Nepřátelství zas neštěstí a bolesti / Šťastný je člověk ten / Který se skutečnou láskou těší jen.

 

1 Panorama Těšína, autor: Daniel Meissner, 1637, mědirytina (foto MŚC, MC/S/05753).

 

O něco později, v roce 1650, vznikla mědirytina Mathäuse Meriana (1593–1650) pocházejícího z Basileje. Město ukazuje z podobné perspektivy jako Meissnerova grafika, ale je o něco větší (21 x 32) a zdá se, že obsahuje více detailů.

 

2 Panorama Těšína, autor: Mathäus Merian, 1650, mědirytina (MŚC, MC/S/04309/002).

 

Další dochované panorama města pochází z 18. století (datováno kolem r. 1738). Ukazuje tedy město již o sto let starší, po období, kdy proběhly významné změny v jeho zástavbě. Jeho autorem je Friedrich Bernhard Werner. Zhotoveno je stejnou technikou jako předchozí dvě panoramata, tedy mědirytem.

 

3: Panorama Těšína, Friedrich Bernhard Werner, kolem r. 1738, mědirytina (MŚC MC/S/05754)

 

O mnoho větší rozměry (76 x 97) má olejomalba Ignáce Chambreze de Ryvos (1758–1835), která rovněž zachycuje panorama Těšína. Její autor pocházel z Moravy, z umělecké rodiny – jeho otec Jan byl také malíř a byl prvním učitelem svého syna. Ignác byl kreslíř, malíř a architekt, v roce 1784 se usadil v Těšíně, kde se oženil. Stal se učitelem kresby v těšínské Hlavní škole. V roce 1789 přežil největší požár Těšína, který zničil téměř celé město. Tím se mu otevřela možnost provést rekonstrukci řady budov včetně radnice. V době svého působení ve městě nad Olší namaloval mnoho portrétů těšínských osobností. Tvořil rovněž sakrální díla. Panorama města v době jeho opětovné výstavby po katastrofě vzniklo v roce 1800. Získalo si uznání současníků, na jeho šíření v podobě mědirytiny získal Chambrez prostředky od sasko-těšínského knížete Alberta (Albrechta). Krátce po dokončení tohoto díla, kolem roku 1803, se přestěhoval do Krakova. Později působil ve Lvově. V obou zmíněných velkých městech přednášel na vysokých školách v oboru stavebnictví.

 

4: Panorama Těšína, Ignác Chambrez de Ryvos, 1800, olejomalba (MSC MS/S/02921)

 

Město o dvě desetiletí starší zvěčnil v roce 1820 Ludwig Kmetty (1796–?) na barevné litografii. Pocházel z Maďarska a podobně jako Chambrez pracoval jako učitel v Hlavní škole v letech 1819–1828. V podání tohoto umělce můžeme pozorovat změnu ve zobrazení panoramatu. V tomto období došlo k významnému rozšíření zástavby na levém břehu řeky. Autor se proto vzdálil od řeky, aby zachytil nově vznikající část Těšína. Jsou patrné charakteristické budovy (se zámkem a evangelickým kostelem v čele), řeka Olše je však pouze zlehka naznačená, téměř neviditelná.

 

5: Panorama Těšína, Ludwig Kmetty, 1820, barevná litografie (MŚC MS/S/05757)

 

Barevná litografie vídeňského umělce Josepha Zahradniczeka (zhotovená podle obrazu Jakuba Alta přibližně z roku 1840) si zasluhuje pozornost, protože představuje město z nového pohledu. Umělec představil obraz z perspektivy pravého břehu Olše v okolí Malé Louky. V tomto pohledu jsou řeka a most pod hradem v prvním plánu. Nad nimi se tyčí věže katolického a evangelického kostela, Piastovská věž je v boční části obrazu.

 

6: Panorama Těšína, Joseph Zahradniczek, 1840, barevná litografie, (MŚC MC/S/05736)

 

K tradičnímu způsobu zobrazení panoramatu města se vrátil Henryk Jastrzembski (1812– po r. 1899). Slezan pocházející z Jablunkova, absolvent vídeňské Akademie výtvarného umění, který v roce 1851 namaloval olejomalbu představující dramatickou událost z historie Těšína, jakou byl jeho požár v roce 1789 (Jastrzembski vycházel z nedochovaného obrazu I. Chambreze). Jeho kopie je dnes umístěna v jednací síni zastupitelstva v těšínské radnici.

 

 

7: Požár Těšína, Henryk Jastrzembski, 1851, olejomalba (MŚC MS/S/04788)

 

8: Těšínský měšťanský pár, Henryk Jastrzembski, 1846, akvarel (MŚC MS/S/01275)

 

Týž autor namaloval akvarelový portrét těšínských měšťanů v jejich typickém oděvu, datovaný do r. 1846, na pozadí řeky Olše a těšínského Zámeckého vrchu.

Viněta dopisního papíru z roku 1848 je příkladem užité grafiky provedené litografickou technikou. Jejím autorem je Franz Josef Sandmann. Představuje nádherné panorama Těšína s centrálně umístěnou řekou Olší.

 

9: Panorama Těšína na dopisním papíře, Franz Josef Sandmann, 19. stol., litografie (MŚĆ MC/S/05751)

 

V roce 1864 vznikl obraz Carla Vögla s pohledem na Zámecký vrch, most postavený u jeho úpatí a řeku Olši. Je namalován technikou akvarelu.

 

10: Panorama Těšína, Carl Vögel, 1864, akvarel (MŚC MC/S/01594)

 

Jinou techniku představuje dřevoryt nazvaný „Piastovská věž v Těšíně v Rakouském Slezsku“, jehož autorem je Konstanty Przykorski (+1882) z Varšavy (mj. ilustrátor populárního časopisu Tygodnik Ilustrowany), vzniklý v druhé polovině 19. století.

 

11: Piastovská věž v Těšíně v Rakouském Slezsku, Konstantin Przymorski, 19. století, dřevoryt (MŚC, MC/S/05750)

 

Jako příklad malířství 20. století můžeme uvést práce Józefa Raszky (1875 – 1929) z Bystřice nad Olší, který na počátku 20. století (kolem r. 1911) namaloval akvarel s řekou Olší a pohledem na Zámecký vrch.

 

 

12: Řeka Olše s pohledem na Zámecký vrch, Józef Raszka, kolem roku 1911, akvarel (MŚC MS/A/05491).

 

Z téhož období pochází ještě jedno panorama města, jehož autorem je František Aschenbrenner (1872–1948), absolvent Akademie výtvarného umění ve svém rodném městě a v Mnichově. V Těšíně pracoval jako učitel, žil zde do konce druhé světové války.

 

13: Panorama Těšína, Franz Aschenbrenner, 20. stol., olejomalba (MŚC MC/S/5187).

 

Jen o málo starší než Aschenbrenner byl domácí autor Karol Niedoba (1864–1947). Narodil se v Těšíně, pocházel z chudé rodiny venkovského původu. Díky stipendiu mohl rozvinout svůj talent při studiu malířství ve Vídni a Mnichově. Pracoval jako učitel kresby na školách v Krnově, Brně a Těšíně a získal titul profesora na gymnáziu. Vedle portrétů a obrazů se sakrální tematikou maloval krajiny. Celkem namaloval cca 700 akvarelů a olejomaleb. Na konci života přišel o zrak. Reprodukovaný akvarel s popiskem „An der Olsa“ vznikl v roce 1938.

 

14: An der Olsa, Karol Niedoba 1938, olejomalba (MŚC MC/S/01631)

 

Ve druhé polovině 20. století tvořil Henryk Nitra (1891–1948), který se narodil v Soběšovicích na Těšínsku (dnes v Záolší, tj. v České republice). Studoval malířství v mnoha významných centrech, v Krakově absolvoval Akademii výtvarných umění. V meziválečném období žil na Záolší, v Těšíně se usadil po druhé světové válce. Je autorem olejomalby představující pohled na Český Těšín.

 

 

15: Pohled na Český Těšín, Henryk Nitra, 20. stol., olejomalba (MŚC MC/S/03044)

 

Ze soudobých žijících tvůrců připomeňme Zbigniewa Damce (nar. v r. 1939 v Horní Lutyni), který v roce 2005 v Těšíně prezentoval svá díla věnovaná řece Olši na výstavě nazvané „Olše, jakou neznáš“. Vydal také album svých prací „Olše v akvarelu“ (Těšín 2005). Je to pravděpodobně jediný autor, který vytvořil celý cyklus maleb věnovaný řece Olši.

 

16 Widok na zamek w Cieszynie, Zbigniew Damiec, akwarela, 2005


Ve druhé polovině 19. století začalo být populární fotografické umění. Technické podmínky sice omezovaly mobilitu autorů fotografií, a to se týkalo zejména dynamických událostí, ale technický pokrok v průběhu několika desetiletí tyto překážky odstranil. V roce 1860 v Těšíně působily tři stálé fotografické ateliéry, o třicet let později jich bylo pět. Největší věhlas si získalo fotografické studio Richarda Jastrzembského, založené v roce 1861, a Heinricha Jandaurka, založené v roce 1870. Druhý z obou jmenovaných fotografů se díky vysoké umělecké úrovni, které dosahoval, stal držitelem mnoha ocenění a v roce 1900 získal titul dvorního fotografa. O něco později, v meziválečném období, si získal uznání fotograf polské národnosti Tadeusz Kubisz, který svůj fotoateliér založil v roce 1920. Stal se obdivovaným autorem uměleckých fotografií.

Z výše uvedených důvodů technické povahy, a také s ohledem na vysoké náklady fotografování provozovaného jako koníček, bylo fotografování elitní záležitostí. První sdružení těšínských fotografů vzniklo v roce 1903 pod názvem Amateurphotographen-Klub Teschen.

Uvádíme několik fotografií zachycujících významné okamžiky z dějin města, jako byly návštěvy císaře (Františka Josefa I.), vstup polských vojsk na Záolší v říjnu 1938, první den druhé světové války – 1. září 1939 – nebo demontáž „propustného“ mostu v roce 1982.

 


Fot01: Návštěva císaře Františka I. v Těšíně – Hlavní most (nyní most Družby, foto MŚC)

 

Fot. 02: Návštěva císaře Františka Josefa v Těšíně v roce 1906 – Jubilejní most (foto MŚC)

 

Fot. 03: Generálové František Hrabčík a Tadeusz Malinowski v doprovodu důstojníků dne 2. října 1938 na hraničním mostu v Těšíně (foto MŚC)

 

Fot. 04: Hlavní most zničený polskými ženisty dne 1. září 1939 (foto MŚC)

 

Fot. 05: Oddíly Wehrmachtu překonávající řeku Olši v Těšíně dne 1. září 1939 (foto archiv MŚC)

 

Fot. 06:Demontáž „propustného“ mostu přes Olši (sloužícího pro malý pohraniční styk) v roce 1982 (foto MŚC)

 

Fot. 07 i Fot. 08: Dva pohledy na most Družby (u hradu) z doby komunistického Polska. V té době mohlo fotografování objektů tohoto typu vyvolat prudkou reakci vojáků Pohraniční stráže. (foto MŚC)

 

 

S uměním fotografie souviselo vydávání mnoha sérií pohlednic např. s vyobrazeními měst. Nejinak tomu bylo i v Těšíně, kde podobné užité tisky místní vydavatelé vydávali. Těšínské pohlednice vydávaly německé, polské a po roce 1918 také české firmy. Zajímavostí je, že táž pohlednice byla vydávána ve variantách s německým, polským a s českým textem; někdy byly všechny tři jazykové verze uvedeny na jedné pohlednici. Mezi nejznámější vydavatele těšínských pohlednic patřil bezesporu Edward Feitzinger ml. (1851–1932), který byl nakladatelem, knihkupcem a majitelem tiskárny. Sám byl rovněž fotografem a autorem snímků, které byly následně reprodukovány (často po kolorování) v podobě pohlednic. Výrobu pohlednic měla na starosti jeho samostatná firma nazvaná Kunst und Postkartenverlag. O rozsahu jeho činnosti hovoří fakt, že jen pohlednic představujících různé pohledy na Těšín bylo do roku 1905 vydáno 350. V menším měřítku se podobným činnostem věnovaly těšínské vydavatelské firmy a tiskárny, jako například: Kutzer a spol., nakladatelství Sigmunda Stukse, Hollandera či Huttenera. Z polských institucí pohlednice vydávala Společnost Národního domu (Towarzystwo Domu Narodowego) a Polská národopisná společnost (Polskie Towarzystwo Ludoznawcze)


Do roku 1918

 

Pocztówka 01:Panorama města ze Zámeckého vrchu s dominantou těšínských kasáren (postavených mezi roky 1895 a 1901) (z archivu MŚC)

 

Pocztówka 02 a i Pocztówka 2 b : Pohlednice z doby, než se na březích Olše rozrostl průmysl. (z archivu MŚĆ)

 

Pocztówka 03: Okolí Hlavního mostu (dnešní most Družby) na přelomu 19. a 20. století. Pohlednici vydal vydavatel Kutzer a spol. (z archivu Leszka Gańcarczyka)

 

Pocztówka 04:Pohled na řeku Olši v místě, kde do ní ústí potok Młynówka. Vydal Ed. Feitzinger (z archivu L. Gańczarczyka)

 

Pocztówka 05: Dva hlavní těšínské mosty a Rynek (tehdejší Demelovo náměstí). Pohlednice byla vydána i ve verzi s polským textem. (z archivu L. Gańczarczyka)

 

Pocztówka 06: Pohlednice s vyobrazením tzv. třetího jezu. Nakladatel Hutteners Postkarten Verlag (z archivu L. Gańczarczyka)

 

 

1920-1945

 

Pocztówka 07 i Pocztówka 08: Dvě téměř stejné pohledy na Hlavní most. Jeden z nich pochází z let 1920–1938 (což lze poznat podle přístřešků pohraniční stráže a celníků), druhý je z roku 1939 (bez strážních objektů). Tato mostní konstrukce bude zničena 1. září 1939 (pohlednice nahoře – archiv MŚC, pohlednice dole – archiv L. Gańczarczyka)

 

Pocztówka 09:Pohlednice z doby německé okupace. Zajímavostí byla lávka pro pěší zničená zřejmě v důsledku povodně. Pohlednice je z doby po obnovení silničních mostů (z archivu L. Gańczarczyka)

 

Po roce 1945

 

Pocztówka 10:Jedna z mála pohlednic z období po roce 1945, na nichž je hlavním objektem řeka Olše. Pohled od ulice Przykopa směrem k mostu pod hradem. Není pochyb o tom, že pohlednice vyšla v době komunistického Polska (vytisklo Dělnické nakladatelské družstvo RSW „Prasa“), ale použitá fotografie pochází s největší pravděpodobností z období před válkou, jak napovídá typická stavba mostu. Pohlednice vyšla nákladem Polského vlastivědného spolku, který zřejmě použil obrázek ze svého archivu. (z archivu L. Gańczarczyka)

 

Pocztówka 11:Pohlednice dobře odráží mentální změny ve vnímání nejvýznamnějších
městských atrakcí. Řeka Olše se stala oblastí na periferii (z archivu L. Gańczarczyka)

 

Po roce 1989

 

Pocztówka 12: Toto vnímání se po roce 1989 postupně proměnilo a Olše se opět stává jedním ze symbolů Těšína. Pohlednice vyšla nákladem firmy Interfon (z archivu L. Gańczarczyka)

 


Množství dochovaných fotografií a pohlednic s vyobrazením řeky Olše ve třech časových obdobích: do roku 1918, v meziválečném období a v době po roce 1989, zdůrazňuje proměny jejího významu pro město. Do roku 1918 byla vyobrazována velmi často, tvořila totiž osu města a kolem jejího toku se soustředily reprezentativní objekty, jako Zámecký vrch, mosty a v jejich blízkosti začátky bulvárů vedoucích podél řeky. Nad jejím břehem vznikalo mnoho průmyslových podniků, které společně tvořily neformální průmyslovou čtvrť (voda nebo vodní pára byla v té době nejdůležitějším pohonem strojů). V meziválečném období se Olše stala hranicí, která oddělovala město od kraje a ostatních obyvatel. Existovala však v kolektivním vědomí, zdůrazňovala narušené společenství. V době po druhé světové válce, vzhledem k paranoidnímu utajování, se prosadila tendence nezveřejňovat pohledy na hraniční řeku ani na mosty, které byly považovány za objekty vojenského významu. Vznikaly dva samostatné městské organismy, které se odvracely od řeky, která je nyní dělila, namísto aby je spojovala. Část města v blízkosti řeky se stávala periferní částí a těžiště města se přesunulo jinam. Tento stav trval víceméně až do konce 20. století. Proto se také po vstupu České republiky a Polska do Evropské unie staly velkým úspěchem projekty revitalizace břehů řeky, které se rozrostly o nové funkce zaměřené na rekreaci a odpočinek. Tato role, kterou plní jak vůči místním obyvatelům, tak vůči turistům, je optimálním způsobem integrace a budování dobrých mezilidských vztahů.



Projekt spolufinancovaný Evropskou unií z prostředků Evropského fondu pro regionální rozvoj v rámci programu Interreg V-A Česká republika - Polsko

Informacja dotycząca plików cookies Strona korzysta z plików cookies w celu jej prawidłowego działania i realizacji usług zgodnie z Polityką Prywatności. Jeżeli wyrażasz zgodę na wykorzystywanie plików cookies, kliknij w przycisk "Rozumiem i akceptuję".

Rozumiem i akceptuję