Logo OpenAirMuseum Druga część logo
A A
Zdjęcie Cieszyna

Olše jako značka

Stefan Król

 

Olše je jedním z nejčitelnějších znaků regionu. Prvkem ztotožnění se s ním i jasnou deklarací propojení s místními tradicemi. Není tedy nic zvláštního, že jak v minulosti tak i v současnosti se mnoho institucí, firem a organizací ve svých názvech odvolává k názvu právě této řeky.

 

Tiskárna „Olza”

V Cieszyně fungovalo od 19. století mnoho větších i malých tiskáren. V 30. letech 20. stol. vedl v Českém Těšíně nevelkou firmu Rober Kohut. V lednu roku 1938 z finančních důvodů spojil společnost s Towarzystwem Ewangelickej Oświaty Ludowej v Českém Těšíně, díky které získal prostředky na další činnost. Po zabrání Zaolší Polskem v prosinci 1938 společnost částečně změnila svou právní subjektivitu (namísto Towarzystwa byly uvedeny fyzické osoby) a od března 1939 fungovala pod názvem „Olza”. Jelikož byli provozovatelé evangelického vyznání, tiskly se v ní především publikace pro potřeby této komunity. Po vypuknutí II. světové války zastavila tiskárna svou činnost, ačkoliv formálně ještě nějakou dobu fungovala.

 

Loď „Olza”

V roce 1938 byly v polské loděnici v Gdyni zahájeny přípravy na stavbu prvního mořského plavidla pro polskou obchodní flotilu. Původně bylo v plánu loď pojmenovat „Zaolzie”, ale nakonec byl vybrán název „Olza”, což navazovalo na aktuální politické události. Kýl pro její stavbu byl položen 28. srpna 1938 a vyplutí bylo plánováno na 25. září 1939. Vyřazení z provozu mělo nastat v březnu roku 1940. Tyto záměry byly zmařeny kvůli vypuknutí 2. světové války. Majitelem lodi měla být Żegula Polska. Mělo se jednat o menší nákladní loď se 3 nákladními prostory o obsahu 1080 BRT a délce trupu 68 m. Pohánět ji měl parní stroj a měla dokázat vyvinout rychlost 10 uzlů. Posádka měla čítat 18 lidí. Z důvodu vypuknutí války loď nikdy neplula pod polskou vlajkou. Poškozený a nedokončený trup lodi převzali Němci jako vojenskou kořist. Plány její další stavby se velmi prodlužovaly. K práci na lodi byli přiřazováni pracovníci loděnic jen tehdy, když nebyly žádné důležitější práce. Do roku 1941 se podařilo pouze dokončit a vypustit trup lodi. Další vybavení a stavba lodi, která se měla jmenovat „Westpreußen”, měla probíhat v přístavu Lipawa, který Němci dobyli, a kam byl trup lodi dovlečen. Ani tam nebyla stavba lodi dokončena a loď se v roce 1945 nacházela v Krolewcu, kde se následně stala vojenskou kořistí Sovětského svazu, který nevěděl, anebo nechtěl vědět o tom, odkud původně loď pochází. Její stavba byla dokončena teprve v roce 1958 a to již s jiným pohonem (spalovací motor namísto parního stroje) a jejím účelem bylo zaopatřování vzdálené sovětské rybářské flotily. Loď se plavila pod názvem „Ingul” do roku 1970, kdy byla vyřazena jako šrot.

Mimochodem stojí za to dodat, že se již od roku 1932 plavila loď s názvem „Cieszyn”, která byla také ve vlastnictví Żelugy Polské. Byla postavena v dánské loděnici Nakskov. Jednalo se také o nákladní loď s parním pohonem a třemi nákladními prostory o obsahu 1386 BRT a délkou trupu 74,5 m, rychlostí 10 uzlů a posádkou skládající se z 27 lidí. Navíc loď mohla pojmout 12 pasažérů. V době 2. světové války plula v rámci mořské alianční přepravy. Stala se slavnou spolu s lodí Śląsk” díky bravurnímu útěku 7. července 1940 z přístavu Kaolak v současné Fancouzské Západní Africe, kdy vlády podléhající kolaboračnímu svazu Vichy chtěly zneškodnit alianční lodě nacházející se v přístavech pod jejich jurisdikcí. Loď „Cieszyn” dorazila do Velké Británie a plavila se v aliančních konvojích. Byla potopena v důsledu útoku německého letectva 20. března 1941 nedaleko přístavu Falmouth. Loď „Śląsk” přestála válku a byla zešrotována teprve v roce 1967.

 

Cukrářské závody „Olza”

Základem současné společnosti byly v meziválečném období dvě cieszyńské soukromé firmy zabývající se výrobou cukrářských výrobků. Jednou z nich byla továrna na čokoládu a cukrovinky „Delta”, která vznikla v roce 1920 a nacházela se na ulici Błogocka. V závislosti na ekonomické situaci zaměstnávala 50 až 100 pracovníků. V roce 1938 byla změněna na Cieszyńską Fabrykę Czekolady i Wyrobów Czekoladowych (Cieszyńskou továrnu na čokoládu a čokoládové výrobky). Druhou firmou byla v roce 1924 založená Śląska Fabryka Czekolady i Kakao. Původně se její sídlo nacházelo na ulici Głęboka. Roku 1927 byla přenesena na ulici Liburnia. I u ní proběhla změna jejího názvu na Fabryka Wafli, Keksów i Herbatników. Zaměstnávala 200 až 500 pracovníků. Obě firmy byly soukromými závody a jejich majitelé se měnili (částečně v rámci jedné rodiny). V době německé okupace se obě firmy nacházely pod vedením nacistických úřadů. Ke konci 2. světové války ukončily výrobu a část jejich majetku jim byla odebrána. Po skončení války byly závody převzaty státní správou. Byly jim také navráceny předválečné názvy a výroba byla opět zahájena v roce 1946.

V roce 1949 byly spojeny v jednu firmu pod názvem Cieszyńskie Zjednoczone Fabryki Cukierków i Czekolady. Původní firmy představovaly nyní závody č. 1 a č. 2. Již po jednom roce získala firma nový název: Zakłady Prezmysłu Cukierniczego „Olza” w Cieszynie. Továrna postupně zvyšovala produkci a její výrobky získávaly vysokou kvalitu, což potvrdilo od roku 1958 přijímání exportních zakázek. V tomto období (přesněji v roce 1955) se objevil nejznámější výrobek továrny – oplatka „Prince Polo”. Od roku 1995 jsou oplatky dostupné s různými příchutěmi. V roce 1965 bylo v „Olze” zaměstnáváno 671 pracovníků (především žen).

V roce 1966 se továrna stala součástí Slezského cukrářského průmyslu (Śląskich Zakładów Przemysłu Cukierniczego) se sídlem v Siemianowicích (kromě „Olzy” sem patřila také „Hanka” s továrnami v Siemianowicích a Będzinině). Pofil produkce prošel specializací a zahrnoval: dražé, oplatky s polevou i bez polevy a čokoládové dražé. Další reorganizace v 80. letech způsobila rozdělení těchto firem a následně byly cieszyńskému podniku podřízeny továrny v Żywcu a Mszanie (což bylo pravděpodobně výsledkem administrativních změn a vytvoření Bílského vojvodství). Tehdy bylo zaměstnáváno okolo 800 osob. V tomto období firma exportovala přibližně 13% své produkce, mimo jiné na trhy arabských států a do severní Ameriky.

Po politické transformaci byly v březnu 1993 závody „Olza” privatizovány a byly zahrnuty pod koncern Kraft Jacobs Suchard. V té době bylo dosavadní logo, kterým byl medvídek sedící na kmeně stromu, nahrazeno siluetou kráčejícího medvěda. Od roku 2013 je součástí korporace Mondelēz International.

 

Ludowy Klub Sportowy „Olza” Pogwizdów /Lidový sportovní klub „Olza” Pogwizdow

Po 2. světové válce ve vesničce Pogwizdów, která leží na sever od Cieszyna u hraniční řeky Olše, založili v roce 1947 tamnější milovníci sportu Ludowy Klub Sportowy „Olza”. Zaměřoval se především na vedení fotbalového družstva, které zpočátku muselo hrát své zápasy na hřišti v podcieszyńských Marklowicích. Později využívali místního hřiště v obci, které se nacházelo vedle strážnice Wojsk Ochrony Pogranicza. Nakonec bylo 15. září 1963 otevřeno vlastní hřiště (dnes je součástí sportovního komplexu základní školy). Schopnosti hráčů a možnosti klubu umožňují zápasy na úrovni třídy B nebo A. Zaslouží si zdůraznit fakt, že hřiště funguje nepřetržitě téměř sedmdesát let, kromě politických změn a i tak se měnícího způsobu života obyvatel.

 

Soubor písní a tanců „Olza” (Zespół Pieśni i Tańca „Olza”)

Pod taką nazwą działa obecnie reprezentacyjny zespół folklorystyczny mniejszości polskiej w Republice Czeskiej.

Pod tímto názvem v současné době funguje reprezentační folklórní soubor polské menšiny v České republice. Jeho počátky sahají do roku 1953, kdy vznikl Powiatowy Zespół Taneczny przy Zarządzie Powiatowym Polskiego Związku Kulturalno-Oświatowego. Vytvořili jej absolventi kurzu lidového tance. Slovo „Olza” bylo k názvu přidáno v roce 1957. Po vypracování se na vysokou uměleckou úroveň byl jeho název v roce 1960 změněn na Reprezentacyjny Zespół Pieśni i Tańca „Olza” przy Zarządzie Głównym Polskiego Związku Kulturalno-Oświatowego. Jeho prvním uměleckým ředitelem byla Janina Marcinkowa. Její osobnost jej spojovala s jiným uskupením, které hrálo také reprezentativní roli v polské části Těšínského Slezska – Zespołem Pieśni i Tańca Ziemi Cieszyńskiej. Oba soubory propagují nezvykle bohatý těšínský folklór.

Svůj první samostatný umělecký program soubor představil 24. března 1956 v hotelu „Piast”
v Českém Těšíně. Od této doby byl součástí nejvýznamnějších folklórních událostí polského
folklóru na Zaolší (festivaly PZKO, Gorolski Swieto), vystupoval mnohokrát v
Československu (do roku 1992), následně v České republice a přirozeně také v Polsku.
Účastnil se také mnoha zahraničních turné. Vystupovali rovněž často v uskupeních polských
menšin v Evropě a v Severní Americe. Od roku 2014 funguje při souboru také další dětský
soubor „Mała Olza”.

Potvrzením vysoké umělecké úrovně souboru jsou obdržená ocenění. Mezi nedůležitější patří Ocenění Oskara Kolberga a Ocenění Józefa Ligonia.

 

Soubor písní a tanců „Olza” na gala oslavě 70. výročí založení PZKO, 2017 (Archiv ZD KP)

 

Nakladatelství „Olza” Rady Poláků v České republice

Po svržení komunismu v Československu a následně rozpadu tohoto státu, se polská menšina ze Zaolší snažila nalézt společné zastoupení mnohých svých organizací. Stal se jím Kongres Poláků v České republice. Byla založena společnost pro vydavatelskou činnost pro potřeby této organizace, která podléhala výkonnému orgánu Kongresu - Radě Poláků, které byl dán název „Olza”. Prostřednictvím této společnosti se v období 1992 – 2002 ukázalo několik desítek tisků vydaných polskou společností v České republice. Později byla společnost zrušena a vydavatelská činnost pokračovala přímo pod názvem Kongres Polaků.

 

Obálka publikace nakladatelství Olza z roku 1992 - W. Sikora "Pisarze Zaolzia". (Foto ze sbírky ZD KP)


Stowarzyszenie Rozwoju i Współpracy Regionalnej „Olza”

V 90. letech 20. století se vedení obcí nacházejících se na Těšínském Slezsku snažila o vytvoření Euroregionu Těšínské Slezsko. S tímto cílem uzavřely samosprávy sdružené v w Związku Komunalnym Ziemi Cieszyńskiej oraz Jastrzębia-Zdroju i Zebrzydowic dohodu, díky které dne 30. března 1998 zahájilo činnost Stowarzyszenie Rozwoju i Współpracy Regionalnej Olza (Sdružení pro regionální rozvoj a spolupráci „Olza”). Jeho zakládajícími členy jsou obce: Brenna, Chybie, Cieszyn, Dębowiec, Goleszów, Hażlach, Istebna, Jastrzębie- Zdrój, Jaworze, Skoczów, Strumień, Ustroń, Wisła a Zebrzydowice. Ještě v tom stejném roce se k nim připojila obec Jasienica. Po reformě administrativy samospráv byl zahrnut také okres Cieszyński (2000) a v roce 2003 se připojila obec Godów.

Euroregion Těšínské Slezsko – Euroregion Śląsk Cieszyński vznikl 22. května 1998. Zahrnuje území o rozloze přibližně 1400 km čtverečních s cca 630 tisíci obyvateli. Českým ekvivalentem Stowarzyszenia Rozwoju i Współpracy Regionalnej „Olza” spoluutvářející Euroregion je Regionální sdružení územní spolupráce Těšínského Slezska, které sdružuje 41 obcí. Oblast Euroregionu se zcela přesně nekryje s historickými hranicemi Těšínského Slezska.

 


Logo Sdružení pro regionální rozvoj a spolupráci „Olza”

 

Projekt spolufinancovaný Evropskou unií z prostředků Evropského fondu pro regionální rozvoj v rámci programu Interreg V-A Česká republika - Polsko

Informacja dotycząca plików cookies Strona korzysta z plików cookies w celu jej prawidłowego działania i realizacji usług zgodnie z Polityką Prywatności. Jeżeli wyrażasz zgodę na wykorzystywanie plików cookies, kliknij w przycisk "Rozumiem i akceptuję".

Rozumiem i akceptuję