Logo OpenAirMuseum Druga część logo
A A
Zdjęcie Cieszyna

Hradiště u Olše

Olše sehrála v 9. století v okamžiku, kdy se zakladatel rozhodoval založit obranné hradiště na kopci kousek od řeky, prvořadou úlohu. U hradiště byl také pohodlný přechod přes řeku, s mírně se svažujícím vstupem a mělkou vodní hladinou. Postupem času se hradiště stalo sídlem purkrabího, který odtud vládl jménem polských knížat nejbližšímu okolí. Dlouho bylo postaveno pouze ze dřeva a hlíny. Prvním cihlovým objektem byla rotunda, která podle různých hypotéz vznikla v 11. nebo 12. století. Dnes je tento typ náboženské stavby na území Polska raritou. Polsko má na seznamu pouhých 11 rotund, z nichž je většina známá pouze podle obrysu základů. Těšínská rotunda byla postavena na půdorysu apsidy z plochého vápencového kvádříkového zdiva. Výška hlavní lodi je 13 m, apsidy 6,8 m, celková výška je pak téměř 15 metrů. Těšínská Rotunda byla jako jedna z nejcennějších památek v Polsku zvěčněna na současné polské bankovce s nominální hodnotou 20 PLN.

 

Hrad těšínských knížat

Politické události a rodinné poměry opolských Piastovců vedly koncem 13. století ke vzniku Těšínského knížectví s hlavním městem v Těšíně. Prvním panovníkem v Těšíně se stal kníže Měšek I. Jeho potomci vládli Těšínskému knížectví až do poloviny 17. století. Na hoře, která se tyčí nad Těšínem se nacházel hrad, sídlo těšínské větve Piastovců. Mohutná tvrz obklopená silnými hradbami a parkánem vznikla ve středověku, v období raného novověku byla pouze přestavována nebo rekonstruována. Od chvíle, kdy se Těšín stal sídlem místní větve knížecího rodu, zřejmě začala přestavba hradu na zděnou gotickou tvrz. Investici realizovala nepochybně další knížata po celé 14. století. V té době proběhla také přestavba rotundy, jejíž úroveň byla přizpůsobena gotickému hradu tak, že se podlaha zvedla o dva metry. Kromě toho bylo zazděno románské okno a bylo nahrazeno větším – gotickým. Hrad se skládal ze dvou částí: Horního a Dolního hradu. V horní části se nacházely knížecí a reprezentativní komnaty a kuchyně, v dolní části hradu se pak nacházely pokoje pro služebnictvo, stáje, hospodářské budovy a hradní vězení. Bohužel se nedochovaly žádné dokumenty popisující interiér zámku. V dobových pramenech je zmiňována pouze tafelstube, kde probíhala jednání hradního soudu. Pozůstatkem horního hradu je Piastovská věž, jediná ze čtyř obranných věží horního hradu. Věž byla postavena z kamene v první polovině 14. století a v druhé polovině tohoto století pak byla dostavěna a ozdobena čtyřmi nárožními štíty s erbem Piastovců. Za vlády knížete Kazimíra II. (1477-1528) byla opětovně dostavována a zastřešena stanovou střechou. Dnes je věž vysoká 30 metrů a na její vrchol vede 120 schodů.

V letech 1488, 1570 a 1603 sužovaly hrad požáry. Ale největší zkázu přinesly okupace protestantských a katolických vojsk během třicetileté války (1618-1648), do níž bylo zapojeno mnoho evropských zemí. Těšínské knížecí sídlo tehdy plnilo funkci obranné pevnosti a pobývaly zde posádky válčících stran. Protestantský krnovský vévoda Jan Jiří Hohenzollern (1621) obsadil těšínský hrad jako první, později si ho zabrala vojska dánského hraběte Mansfelda (1626), ale největší vliv na zpustošení hradu měla švédská okupace v letech 1645-1646 a obléhání habsburskými vojsky, které ji ukončilo.

Na počátku roku 1645 zahájila švédská vojska další ofenzívu proti císařským vojskům. Ta měla mimo jiné za následek ovládnutí téměř celého území Slezska. Na konci téhož roku dorazila vojska generála Hanse Königsmarcka do Horního Slezska a tehdy obsadily Těšínské knížectví švédské oddíly pod vedením Jana Reichwalda, které vstoupily na území knížectví koncem října téhož roku. Strategický význam měla dvě města: hlavní město knížectví a opevnění v Jablunkovském průsmyku, které chránilo vstup do Slezska směrem z tehdejších Horních Uher. V obavě před blížící se protestantskou přesilou opustily Těšínské knížectví císařské oddíly pod velením plukovníka Matěje Dewaggyho z Adlersfeldu. Na těšínském hradě zůstala pouze posádka pod velením kapitána Michaela Eberecha. Knížectví opustila také kněžna Alžběta Lukrécie, která se spolu se dvorem – nebo spíše s jeho částí – přestěhovala do obce Kęty v polském království.

Švédové přitáhli k Těšínu z Moravy dne 26. října 1645 před polednem. Jejich příchod byl pro obyvatele města a městskou posádku velkým překvapením. Těšíňané zpočátku ani nevěděli, jaká armáda se k městu přiblížila. Dvě roty švédských vojáků se seřadily před Horní bránou, protože útok z této strany usnadňoval rovinatý terén. Zbývající oddíly se rozmístily kolem města a utáhly tak smyčku obklíčení. V tomto okamžiku už obránci města věděli, že se jedná o švédská vojska. V souvislosti s obléháním založili Švédové ve městě i na předměstích mnoho požárů. Skupina obyvatel města se tehdy pokusila o útěk městskou branou zvanou mlýnská, která se nacházela u Olše. Někteří z nich padli do rukou švédských vojáků. Vše, co měli u sebe, jim bylo ukradeno nebo zničeno. Většina císařské posádky také dezertovala. Z tohoto důvodu neměl kdo bránit městské brány, a proto byly otevřeny. Vojska plukovníka Reichwalda prošla městem a zastavila se před hradem, v němž se opevnil M. Eberach s malou skupinou vojáků. Většinu jeho mužů tvořili Valaši, kteří v noci z 27. na 28. října uprchli skokem přes palisádu. Den na to Eberach, který přišel o své muže, kapituloval a do hradu vstoupil švédský oddíl čítající 120 pěšáků a dragounů.

Je obtížné posoudit velikost švédské posádky v Těšíně. Původně čítala minimálně několik rot. Těšínský historik otec Józef Londzin například uvádí, že Těšín dobývalo 20 rot. Po odchodu hlavních sil zůstala ve městě jednotka čítající 120 mužů, která obsadila hrad. Během této doby se velikost švédského vojska neustálé měnila. Do města přicházely a odcházely odtamtud další jednotky. Dochovaly se pouze zmínky, které hovoří o tom, že v lednu 1646 projížděl Těšínem oddíl 50 jezdců, a také, že podplukovník David Senckler dorazil z Bytomi se 24 jezdci. Důstojníci byli ubytováni na knížecím hradě, v hostinci Krysztofa Lehmanna, v mincovně a u platnéře. Zajímavostí je, že ve švédské rotě pod vedením Rochova, která pobývala v jablunkovských zákopech, sloužil bratři Adam a Jakub Bleicherovi, sirotci po těšínském měšťanovi.

S příchodem nového roku se švédská posádka začala připravovat na útok císařských vojsk, který očekávala už od února. Z tohoto důvodu platil Těšín dodatečné náklady spojené s obživou zvýšeného počtu stráží a nákupem svíček a pochodní. Katolická vojska pod velením Matěje Dewaggyho o síle tří pluků (Moncadi, Monterez a Mörderowski), celkem 2500 mužů, dorazila k Těšínu 6. března 1646. Do města je měl na údajných rozkaz kněžny pustit městský strážmistr Krzysztof Lehmann, který však rozkaz neuposlechnul a místo toho o všem informoval švédského velitele. Dne 6. března 1646 byly zahájeny boje o Těšín. Navzdory Lehmannově zradě dobyla císařská armáda město. Švédští obránci se opevnili na hradě, a protože chyběl moment překvapení, nedokázala ho císařská armáda dobít útokem. Za této situace bylo nutné obléhání, během nějž obléhající armáda utrpěla značné ztráty. Dokládají to dva mědiryty, které na počátku 20 století objevil těšínský historik Franciszek Popiołek a publikoval je ve svých dílech. Švédové se bránili po dobu sedmi týdnů, během kterých Habsburská armáda prokopala tři tunely, které se rozhodla podminovat. Jedna z min, položená v blízkosti mostu u Vodní brány, vybuchla a způsobila značné škody také na okolních domech. V důsledku těchto akcí Švédové kapitulovali 21. dubna 1646. Podle dohody, která byla uzavřena, mohl každý voják svobodně opustit Těšín se zbraní a tornou. Výjimku tvořili ti švédští vojáci, kteří dříve sloužili v císařské armádě a „městská stráž“ - tedy určitě i výše zmiňovaný K. Lehmann. Po skončení švédské okupace bylo sídlo Piastovců v tak katastrofálním stavu, že se kněžna usadila ve třech domech na náměstí. Tam také v roce 1653 zemřela.

Po tomto tragickém období už hrad svůj bývalý lesk nezískal zpět a postupně se měnil ve stále horší zříceninu. Přispěl k tomu také fakt, že se novými majiteli Těšínského knížectví stali Habsburkové, kteří se zajímali především o daně a příjmy z jejich majetku v Knížecí komoře. V nejhorším stavu byl horní hrad, v dolním pak noví majitelé Těšínského knížectví zřídili sídlo pro úředníky, kteří spravovali jejich majetek na území knížectví, tedy tzv. Těšínskou komoru. Za panování prvního habsburského správce komory, Kašpara Tluka z Tošanovic, byl na Zámeckém vrchu uveden do provozu malý pivovar, který se postupně stal vážným konkurentem městského pivovaru a v 19. století vedl k jeho konci.

Převod Těšínského knížectví do rukou dcery císařovny Marie Terezie – Marie Kristiny – a jejího manžela Alberta, knížete Sasko-Těšínského a polského prince, syna krále Augusta III. z roku 1766 byl příslibem změn také pro bývalé sídlo Piastovců. Předčasné úmrtí arcivévodkyně Marie Kristiny však Albertovy plány změnilo. Upustil od svých těšínských projektů a své mimořádné umělecké sbírky přestěhoval do Vídně, kde se nachází dodnes (Albertina).

 

Lovecký zámeček

Knížectví přešlo v roce 1822 do rukou Karla Ludvíka Habsburského, za jehož vlády byly na Zámeckém vrchu realizovány velké investice. Přestavbu svého těšínského sídla svěřil Karel věhlasnému vídeňskému architektovi Josefovi Kornhäuslovi. Tehdy byla horní část hradu srovnána a byl vytvořen romantický park, v němž se ocitla rotunda přestavěná v klasicistním slohu. Dolní hrad byl také přestavěn a na jeho místě byl v roce 1840 postaven lovecký zámeček. Klasicistní budova byla postavena v jednoduchém a střídmém stylu. Dvoupatrová budova je orientovaná směrem k městu a ulici Głęboka, na Zámeckém vrchu byla vytvořena zahrada v anglickém stylu. Vedle zámečku, směrem k městu, byla založena oranžérie, v níž koncertoval mimo jiné Ferenc Liszt. Tento objekt byl v roce 1966 odstraněn. Další významnou investicí J. Kornhäusela byla v roce 1846 výstavba na svou dobu velmi moderního pivovaru na severním svahu Zámeckého vrchu. Ve svahu byly umístěny rozlehlé sklepy pivovaru, které zničily hradní sklepy. Posledním objektem na Zámeckém vrchu, který vznikl v roce 1914 na popud arcivévody Fridricha, byly umělé zříceniny vybudované na místě dnešní věže poslední obrany.

Na počátku polské nezávislosti v říjnu 1918, se zámeček stal sídlem Národní rady Těšínského knížectví, jejímž úkolem bylo chopit se moci v Těšínském Slezsku a jeho následné začlenění do znovu založeného polského státu. V meziválečném období byl zámeček sídlem Státní lesní správy.

Během druhé světové války Němci plánovali založit v loveckém zámečku muzeum. Z tohoto důvodu svěřili architektovi Herbertovi Erasovi z Wroclawi vypracování návrhu na rozšíření zámečku. Dodnes dochované návrhy ukazují, že Eras plánoval uzavřít náměstí v severní části paláce, připojit vilu, která stojí dodnes, k paláci a vytvořit křídlo pomocí přistavení dalšího objektu k vile ve směru od piastovské věže. Křídlo ve směru od věže tvořily garáže a nádvoří uzavíralo křídlo se stájemi. Tyto záměry se nepodařilo realizovat. Zároveň byl v roce 1942 veden archeologický výzkum na Zámeckém vrchu, ale pouze na malém úseku v okolí rotundy. Řídil ho Georg Raschke z Ratiboře.

V roce 1947 byla do části loveckého zámečku, která je orientovaná směrem k Olši, umístěna hudební škola, která zde pod názvem Státní hudební škola Ignáce Paderewského působí dnes. Archeologický výzkum probíhal znovu na přelomu čtyřicátých a počátku padesátých let 20. století. Výzkum byl prováděn pod vedením profesorky Aliny Kietlińské. Bohužel rozsah výzkumu byl poměrně skromný a byl zaměřen na rotundu a její bezprostřední okolí. V jeho důsledku došlo k obnovení původního románského vzhledu rotundy.

 

Zámecký vrch v současnosti

Další významný archeologický výzkum a restaurátorské práce probíhaly na konci osmdesátých a začátku devadesátých let 20. století. Tehdy byla kvůli sesuvu půdy na svahu pod umělými zříceninami objevena dosud zasypaná věž poslední obrany a pozůstatky hradní kuchyně. V současné době se na tomto místě nachází rekonstrukce věže bez ukončení a základy zmiňované kuchyně, která se napojovala na hradní zdí. Další archeologický výzkum v oblasti rotundy vedl k odhalení základů brány Horního hradu a dláždění v bráně. Už několik let se vede další výzkum uvnitř rotundy. Na přelomu 20. a 21. století byly realizovány investice, které umožnily rekonstrukci loveckého zámečku. Kromě Státní hudební školy zde od roku 2005 působí městská instituce Slezský zámek umění a podnikání, který v současnosti nese název Zámek Těšín.

 

Cieszyn - panorama, mědirytina Daniela Meissnera z díla "Sciographia cosmica", Norimberk, 1637 (Ze sbírek muzea Těšínského Slezska)

 

Rotunda, 2014 (foto Renata Karpińska)

 

Rotunda před rekonstrukcí, (Ze sbírek muzea Těšínského Slezska)

 

Piastovská věž, 2014 (foto Renata Karpińska)

 

Věž poslední obrany 2014 (foto Renata Karpińska)

 

Lovecký zámeček, pohlednice, 1903

 

Zámek, fragment panoramy I. Chambreza de Ryvos 1801, olejomalba (Ze sbírek muzea Těšínského Slezska)

 

Oranžérie (Ze sbírek muzea Těšínského Slezska)

 

Projekt spolufinancovaný Evropskou unií z prostředků Evropského fondu pro regionální rozvoj v rámci programu Interreg V-A Česká republika - Polsko

Informacja dotycząca plików cookies Strona korzysta z plików cookies w celu jej prawidłowego działania i realizacji usług zgodnie z Polityką Prywatności. Jeżeli wyrażasz zgodę na wykorzystywanie plików cookies, kliknij w przycisk "Rozumiem i akceptuję".

Rozumiem i akceptuję