Logo OpenAirMuseum Druga część logo
A A
Zdjęcie Cieszyna

Městská topografie

Územní rozvoj Těšína, který byl zahájen osídlením Zámeckého vrchu, se v průběhu staletí postupně rozšiřoval do sousedních oblastí. Zvláštní význam pro město měla jeho poloha (druhá polovina 13. století tzv. prawo lwóweckie, 1374 magdeburská práva) a převzetí těšínských nemovitostí od Dominikánů v roce 1545. Pro ekonomický rozvoj města byla nezbytná předměstí, která se nacházela za městskými hradbami a tvořila jeho ekonomické zázemí. V případě Těšína patřily pozemky kolem města knížeti a spadaly do jeho panství, takže nebyly součástí tehdejšího Těšína. Pouze za Vyšší branou na dnešní ulici Szersznika se ve druhé polovině 16. století vytvořilo jediné předměstí nazývané Horní, které podléhalo těšínskému městskému právu. Nejdůležitějším knížecím předměstím bylo Fryštátské předměstí, které mělo nejvíce obyvatel a bylo správním centrem, které se rozprostíralo na obou březích Bobrovky a podél městských hradeb. Podél Olše, na jejím pravém břehu, ležela předměstí Malá louka a Příkopa, vytvořená na úzkém pruhu země mezi městskými hradbami a Olší, zatímco na druhé straně řeky ležela předměstí Brandýs, Kamenec a jako poslední byla vytvořena Saská Kupa. Tento právní stav těšínských předměstí přetrval až do poloviny 19. století.

Rozhodující význam pro územní rozvoj Těšína měl tehdejší obecní zákon z 20. března 1849, podle nějž se nejnižším orgánem místní samosprávy stala samosprávná obec, která v okamžiku zveřejnění tohoto zákona existovala jako katastrální území definované v předchozím josefínském katastru z konce 18. století. Podle tohoto zákona se součástí Těšína stala všechna těšínská předměstí, která dříve patřila do Těšínské komory (s výjimkou Horního předměstí). Také další právní změny, zejména patent z 5. března 1862, kterým byl zaveden samosprávný systém, měly vliv na zintenzivnění aktivit městských orgánů. Takto získaly městské orgány také možnost ovlivňovat městskou krajinu. Na přelomu 19. a 20. století se na území města nacházelo osm čtvrtí: město, Horní předměstí, Fryštátské předměstí, Malá louka a Příkopa a na levém břehu Olše – Kamenec, Brandýs a Saská Kupa.

Malá louka

Hranice Malé louky leží mezi Olší, Zámeckým vrchem, kde na úrovni věže poslední obrany z Mlýnského náhonu odtékal kanál ke kovárně a po několika stech metrech se vléval do Bobrovky a samotnou řekou Bobrovka. Název předměstí nejspíš pochází od louky, která ležela pod těšínským hradem a na rozdíl od Velké louky, která ležela na druhé straně Olše, se jí říkalo Malá. Tento termín byl poprvé použit v roce 1549 a od té doby se takto této části Těšína říká dodnes. Dříve, tj. v 15. století, se na této straně hradu rozkládaly louky a pastviny, které byly postupně rozparcelovány a využívány jednotlivými hospodářstvími. Pastvina zde existovala ještě v roce 1549, ale později musela být změněna na zemědělskou půdu, protože v pozemkových knihách o tom není žádná zmínka. Knížecí nemovitostí na pozemku Malé louky byla chmelnice, která je poprvé zmiňována v roce 1648 a nacházela se nejspíš v okolí Malého mlýna pod hradbami. To znamená, že k výrobě těšínského piva se alespoň v minimální míře používal místní chmel. Dalšími nemovitostmi na Malé louce byla hospodářství a pole, občas se zástavbou, která však byla jen v minimální míře určena k bydlení.

Na konci první poloviny 18. století bylo v tehdy pořízeném soupisu majetku zvaném karolínský katastr v této oblasti napočítáno pouze 9 domů. Všechny tyto nemovitosti byly malé, pouze o jedné z nich se dalo hovořit jako o farmě. Patřila tehdy Pavlovi Konderlovi a poté jistému Ploškovi. Až do poloviny 19. století se demografie tohoto předměstí měnila pozvolně. V 16. a v první polovině 17. století přesáhl počet daňových poplatníků z tohoto předměstí deset: v roce 1577–21, 1621–12 a 1647–13. V roce 1770 zde bydlelo 46 osob a v roce 1830 zde žilo 76 osob ve 22 domácnostech.

Hlavní komunikační tah předměstí tvořily dnešní ulice Dojazdowa, Mostowa a Rzeźnicza vedoucí od ulice Zamkowa podél zámeckého pivovaru (a přidružených budov), který byl založen v roce 1846 a až do roku 1853 byl rozšiřován, až k elektrárně a jatkám. V této oblasti dlouho převládalo zemědělství, protože tam byla pole, zahrady a louky. V roce 1869 zde stálo 10 domů a do roku 1910 se jejich počet zvýšil na 27, takže to byla na přelomu století nejmenší čtvrť Těšína. Podobu Malé louky změnily až městské investice, které postupně pozměnily charakter čtvrti na průmyslový.

 

Předměstí na levém břehu Olše: Kamenec, Brandýs a Saská Kupa

Předměstí na levém břehu Olše byla rozdrobena; proces jejich spojování byl dokončen na konci 17. století. V roce 1692 byla tato oblast označována jako die lange Brücke auf dem Brandeis; v pramenech jsou také uvedeni všichni daňoví poplatníci, kteří byli majiteli nemovitostí v této oblasti. A konečně, na počátku 18. století, se této oblasti říkalo Kamenec (Steinplatz) a Brandýs (Brandeis). Hranice obou předměstí se dá určit až na základě katastrální mapy z roku 1836. Kamenec se rozkládal podél Olše od těšínského hradu směrem na jih, kde hraničil se Svibicí, a na západě s Dolním Žukovem a Mistřovicemi. Shoduje se se starším názvem Za Dlouhým mostem. Brandýs pak ležel mezi Mistřovicemi na západě a Kamencem a řekou Olši na východě, zatímco na severu a na západě hraničil s Mosty a Zpupnou Lhotou. V období novověku se dalo dostat na levý břeh Olše cestou přes Vodní bránu, která se nacházela pod hradem a poté po mostě zvaném Dlouhý. Z mostu vycházela trasa, která se pokrývala s dnešní Hlavní ulicí, která se po několika stech metrech vidlicovitě rozdělovala do tří směrů: první vedl do Opavy přes Ostravu, takže vedl po dnešní Ostravské ulici, druhá cesta, které se už v roce 1545 říkalo Frýdecká, vedla přes Frýdek na Moravu a třetí, které se říkalo Uherská nebo Svibická (dnešní Jablunkovská ulice), vedla do Jablunkova, Žiliny a dále do Uher. Podél Olše pak vedl chodník do obce Brandýs, který se zřejmě pokrýval s dnešní cestou vedoucí do Karviné. Tento komunikační systém fungoval beze změn až do druhé poloviny 19. století, tedy do okamžiku vybudování železniční trati z Bohumína do Košic, kdy železniční koleje proťaly tuto trasu na místě, kde se cesta rozvětvovala.

Kamencem a Brandýsem protékala říčka, které se v 17. století říkalo Bleicharka (dnes již neexistuje). Byl to umělý vodní tok, kterým se odváděla voda z řeky Ropičanky. Na dnešní ulici Frýdecká, po levé straně (zřejmě nad úrovní autobusového nádraží), stávala na řece Bleicharka knížecí bělírna zmiňovaná již v roce 1442. Dá se předpokládat, že tato Bleicharka existovala minimálně od poloviny 15. století. Naproti bělírny, na druhé straně cesty, působila v roce 1461 farma, která byla součástí majetku těšínských Piastovců. V roce 1545 a v následujících letech se této nemovitosti říkalo knížecí sad. Nacházela se tam také knížecí obora, kde byli chováni daňci, srny a další divoká zvířata, možná i žirafa. Velké stádo daňků měl kníže Václav II. Adam, který vedl korespondenci s moravským biskupem ohledně výměny několika samic za samce, protože biskupovi všichni samci pošli. Ústředním bodem knížecí nemovitosti byl letní zámeček, který se nacházel na dnešní Komorní ulici a který byl zbořen v roce 1953. Právě tam, v polovině 1617 let zemřel těšínský kníže Adam Václav. Poblíž knížecí farmy působila v 17. století cihelna komory, kde se vyráběly cihly pro potřeby knížecího hradu a dalších objektů komory a také pro obyvatele předměstí, kteří spadali pod hradní právo. Na říčce Bleicharka fungoval ještě jeden hospodářský objekt – mlýn na Brandýse, který byl situován na dnešní Ostravské ulici, který patřil ke knížecí komoře a byl pravděpodobně postaven na počátku 17. století. Starší rodokmen měl pravděpodobně malý mlýn zvaný Petrovský, který také fungoval na Brandýse a ležel v těsné blízkosti soukenické valchy. V roce 1624 byl pronajat soukenickému cechu. Existence valchy je potvrzena v archivních dokumentech po celé 17. století. Ještě jedním objektem, který stojí za zmínku, byla knížecí prádelna, která se nacházela u Olše, v bezprostřední blízkosti Dlouhého mostu a knížecího sídla a sloužila pro potřeby knížecí rodiny a dvora.

Na levém břehu řeky Olše ležela tři předměstí: Kamenec (Kamieniec, Steinplatz), který se rozkládal od Olše až k železniční trati, Saská Kupa, které se tehdy také říkalo Sasovka (Saska Kępa, Sachsenberg) a rozprostírala se od Olše na úrovni hradu podél Hlavní ulice až ke kolejím a Brandýs (Brandys, Brandeis), který ležel v oblasti mezi železničními kolejemi a sousedními obcemi. Na rozdíl od pravobřežní části města ležela tato předměstí na rovině, což bylo nepochybně výhodou, která určila jejich osud (rozšiřování města). Přesto měla tato předměstí až do sedmdesátých let 19. století zemědělskou povahu, byly zde pole, louky a zahrady. Situace se změnila spolu s výstavbou železniční trati z Bohumína na dnešní Slovensko letech 1869-1870. Tato železnice se napojovala na velmi důležitou železniční trať - tzv. Ferdinandovu severní dráhu. Železniční trať vedoucí přes Těšín měla usnadnit dodávky železné rudy do železáren, které působily v oblasti Těšínského Slezska. Železniční trať vedoucí od severu k jihu přes centrum předměstí Těšína na levém břehu Olše vedla k jejich rozdělení na dvě části: první – ležící mezi železniční tratí a Olší a druhou, která se nacházela západně od kolejí. V první z nich se nejdůležitějšími staly tyto ulice: Hlavní, Nádražní a Střelniční, které skýtaly spojení vlakového nádraží prostřednictvím dvou mostů přes Olši s Těšínem na pravém břehu. Zatímco na druhé straně kolejí se ocitlo rozvětvení cesty vedoucí od zámku ve třech směrech: do Ostravy, Frýdku a Jablunkova. Přerušení tohoto komunikačního tahu způsobilo částečný přesun dosavadní trasy a její vedení obloukem pod železničním viaduktem. Pro usnadnění přechodu kolejí pro pěší pak byl v prodloužení Hlavní ulice vybudován podchod pod kolejemi, kterému se říkalo Demlova kobka.

Centrálním objektem na levé straně Olše byla bezpochyby prostorná a moderní budova vlakového nádraží, postavená v roce 1871. Význam železnice pro rozvoj Těšína se zvýšil po vybudování trasy tzv. Železniční společnosti Slezských měst v roce 1888, která spojovala moravský Kojetín s Bielskem. Problémem pro cestující byla vzdálenost mezi centrem města a nádražím. Z tohoto důvodu v roce 1911, krátce před vypuknutím první světové války, obec financovala výstavbu tramvajové linky. Vozovna se nacházela v blízkosti vlakového nádraží, odkud tramvajová linka začínala, vedla po Nádražní ulici, pak zabočila na Hlavní ulici, poté vedla po dnešním mostě Družby a vjížděla do ulice Głęboka, dále vedla přes náměstí, kde se nacházela výhybka, na ulici Szersznika, dále přes Horní náměstí na ulici Wyższa Brama, na jejímž konci tramvajová linka končila. V této době po Těšíně jezdily 4 tramvajové vozy. Obě části města spojovaly dva mosty. První se nacházel pod zámkem, dnes nese jméno Most Družby, v roce 1891 byl podroben přestavbě, na kterou byly použity železné nosníky. V roce 1903 pak byl otevřen Jubilejní most (dnešní Most Svobody). Mezi mosty zajišťovala přepravu přes Olši pouze dřevěná lávka, která byla určena pouze pro pěší. Čtvrtým mostem přes Olši byl most železniční s železnou konstrukcí, postavený v roce 1888 nad Zámeckým vrchem.

Na plánu Těšína z roku 1887 je vidět, že nejrychleji rostla zástavba v oblasti Saské Kupy, tedy v oblasti dnešních Masarykových sadů. Výstavba vlakového nádraží v Kamenci v roce 1871 přispěla k postupnému růstu zástavby v oblasti mezi mostem přes Olši a nádražím. V této části města byl díky dárcovství polského aktivisty Adama Sikory vybudován park u Olše. Těsně před vypuknutím první světové války bydlelo v levobřežní části Těšína 40 procent jeho obyvatel, nacházelo se tam 40 ulic a byla zde soustředěna většina průmyslu. V roce 1920, v době, kdy vznikl Český Těšín, se v této oblasti nacházelo 429 budov. V levobřežní části Těšína působila většina největších továren ve městě. Byla zde založena: Prochaskova tiskárna, Kutzerova tiskárna nebo továrna na výrobu nábytku Kohn. Městským podnikem, který se v této části nacházel, byla Plynárna, postavená v roce 1882 na dnešní ulici Střelniční. Díky této investici mohly městské úřady nahradit olejové osvětlení plynovým. Další investicí, kterou město realizovalo, bylo rozšíření městských vodovodů, jehož cílem bylo zajistit vodu pro město, které se intenzivně rozvíjelo. Od roku 1894 přitékala do Těšína voda z povodí potoku Tyra. Jedinou sakrální stavbou v této části města se stal katolický kostel Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, vysvěcený v roce 1894 a vedený řádem Jezuitů.

 

Malá Louka na katastrálním plánu Těšína z roku 1836 (ze sbírek Muzea Těšínského Slezska)

 

Plán z roku 1909 (sbírky Wacława Gojniczka)

 

Cieszyn v meziválečném období, plán z roku 1928, (sbírky Wacława Gojniczka)

 

Plán Malé Louky v průběhu druhé světové války, 1943, (sbírky Wacława Gojniczka)

 

Zápis o malém mlýně do Urbarzu z roku 1577 (ze sbírky Státního archivu, Cieszyn)

 

Projekt dofinansowany przez Unię Europejską ze środków
Europejskiego Funduszu Rozwoju Regionalnego
 w ramach Programu Interreg V-A Republika Czeska – Polska

Informacja dotycząca plików cookies Strona korzysta z plików cookies w celu jej prawidłowego działania i realizacji usług zgodnie z Polityką Prywatności. Jeżeli wyrażasz zgodę na wykorzystywanie plików cookies, kliknij w przycisk "Rozumiem i akceptuję".

Rozumiem i akceptuję