Logo OpenAirMuseum Druga część logo
A A
Zdjęcie Cieszyna

Mosty

V současnosti spojuje oba břehy Olše mezi Českým Těšínem a Cieszynem pět mostů. Po několik století zajišťoval spojení mezi oběma břehy řeky pouze jeden most. Ke konci 19. století přibývaly další možnosti přepravy přes Olši. Byly vybudovány stabilní silniční mosty a jeden železniční, ale pro lepší propojení města existovaly také dřevěné lávky pro pěší, které spojovaly jednotlivé městské čtvrti.

 

Most Družby

Do středověkého Těšína, tehdejšího hlavního města Těšínského knížectví, bylo možné se dostat od západu přes brod na řece Olši, který se nacházel u úpatí hradu, v místě prolákliny, kde stávala městská brána přezdívaná Vodní. Most přes Olši byl postaven ze dřeva zřejmě v 15. století, pravděpodobně za vlády těšínského knížete Kazimíra II. (1477-1528). V průběhu staletí se jeho jméno měnilo, nejdéle nesl název Dlouhý most, pak se mu říkalo Solný, Hlavní, Hradní nebo Olšanský. Rozvodněná Olše a další pohromy se stejně jako čas podepsaly na jeho poničení a bylo potřeba jej opravit, na což bylo těžké najít peníze. Nejstarší zmínka v těšínských pramenech ohledně opravy mostu je uvedena v účetní knize z roku 1519, oprava byla financována z prostředků, které přinášelo mýtné za most. V roce 1550 tehdejší panovník Václav III. Adam (1545-1579) nařídil, že měšťané, kteří nebudou dodržovat jeho předpisy, budou muset platit odpovídající pokuty, které budou určeny na údržbu Dlouhého mostu. Problémy pokračovaly také v následujících stoletích. Stále se hledaly nové zdroje financování oprav jediného mostu přes Olši v Těšíně. V roce 1751 byla zavedena nová pravidla ustanovující tzv. bránový poplatek za umožnění vstupu do města a veškeré výnosy byly vynaloženy na údržbu mostu a dlažby ve městě.

Postavení mostu přes řeku usnadnilo spojení města na pravém břehu s knížecími předměstími, která se rozkládala na druhé straně, stejně jako se západní částí knížectví, kde cesta dále pokračovala třemi směry: na Moravu, Slovensko a do Dolního Slezska. Po roce 1781 byl postaven zděný most, který byl v roce 1891 přestavěn na železný most s přehradními nosníky. V roce 1920 byl Těšín rozdělen mezi Polsko a Československo a na mostě se objevily strážní budky celní a pohraniční správy. S vypuknutím 2. světové války jej ustupující polské jednotky vyhodily 1. září 1939 do vzduchu. Ale nebyl zničen kompletně. Rychle byla spuštěna lávka spojující obě města a začala rekonstrukce mostu. Most byl znovu zničen německou armádou v noci ze 2. na 3. května 1945. Po válce byl nejprve postaven provizorní most. V zimě roku 1946 byl zpustošen ledovými krami a znovu vybudován. Teprve v roce 1950 zahájila československá společnost Státní silnice výstavbu železobetonového mostu podle projektu české firmy Pragostav. Od roku 1954 fungoval jako hlavní most spojující polský a československý Těšín a od té doby se mu říkalo most Družby. V roce 1968 projely po mostě tanky Rudé armády tanky přinášející do Československa bratrskou pomoc. V roce 1987 byl most částečně zastřešen pro usnadnění hraničních kontrol. Dnes, po vstupu Polska a České republiky do Evropské unie, už nerozděluje, ale opět oba břehy řeky Olše a obě města spojuje.

 

Kametzova lávka

Druhým mostem nebo spíše mostkem, který byl postaven, byla Kametzova lávka. Během 2. světové války se jí říkalo válečný most v roce 1945 nový dřevěný most nebo hovorově most u Gorola, a nakonec propustkový most. Na konci devatenáctého století byla v prodloužení Mlýnské brány postavena lávka, kterou pojmenovali podle jejího stavitele Ludwiga Kametze. Dalo se po ní přejít do vesnice Kamenec, která tehdy ležela na předměstí Těšína. Před postavením zmíněné lávky zřejmě fungoval na tomto místě její primitivní předchůdce. Během rozvodnění Olše v roce 1943 byla Kametzova lávka poškozena. V roce 1952 byl most po další povodni v havarijním stavu a byl stržen. Most byl znovu uveden do provozu v roce 1970 kvůli problémům s přeshraniční dopravou, neboť při povodni v roce 1970 byl zničen most Svobody. Proto československá armáda vybudovala provizorní železný most o délce 65 m. Jeho slavnostní otevření se konalo 28. října 1970. Stavba však nedávala záruku, že vydrží další povodeň. K další katastrofě došlo v roce 1972, kdy rozvodněná řeka strhla most a odnesla jej až do Karviné. Byl sice znovu vybudován, ale v roce 1982 byl z důvodu politické situace v Polsku rozebrán. Tento most sloužil k tzv. malému pohraničnímu styku neboli k překračování hranic pěšky nebo osobními automobily pro obyvatele příhraničních oblastí Polska a Československa na základě propustek. Po roce 1989 se orgány obou měst pokusily postavit na tomto místě most podle návrhu francouzského architekta Françoise Rocheho, ale tyto plány bohužel nebyly uskutečněny. Práce spojené s revitalizací břehu Olše v rámci projektů Evropské unie vedly k úpravám pozemku na místě, kde kdysi most stával, takže byly zahlazeny všechny stopy po něm. Nicméně, existence mostu na tomto místě by určitě zlepšila propojení obchodu mezi oběma městy.

 

Železniční most

Třetím mostem v pořadí, který byla postaven přes Olši, byl železniční most vybudovaný v roce 1888 nad Zámeckým vrchem. Most má železnou konstrukci a vede po něm jedna kolej. Do roku 1918, jej používala železniční společnost Slezských měst, která spojovala Bielsko s moravským Kojetínem. V září roku 1939 byl zničen ustupující polskou armádou a v květnu 1945 znovu německou armádou. Po válce byl znovu postaven a určen především pro nákladní dopravu. Dnes se most používá jak k převozu nákladů, tak k osobní přepravě. Stále existuje železniční spojení mezi nádražími v obou městech, které provozuje český dopravce.

 

Most Svobody

V roce 1903 byl postaven Jubilejní most císaře Františka Josefa I., kterému se dnes říká most Svobody. Jeho otevření mělo zajistit pohodlné spojení přes Olši ze starého centra města na dnešní polské straně, konkrétně ze čtvrti Horní předměstí, s vlakovým nádražím a mnoha průmyslovými objekty postavenými na území dnešního Českého Těšína. V roce 1920 byl po rozdělení města na mostě otevřen hraniční přechod, který fungoval až do roku 2007. V září 1939 vyhodili ustupující polští vojáci most do vzduchu. Totéž udělali v roce 1945 i Němci. Po válce byl most znovu vybudován, ale poté byl při povodni v roce 1970 opět zničen. Tehdy, během pokusu o jeho záchranu, zahynulo pět polských hasičů, což připomíná pamětní deska umístěná na budově bývalého celního úřadu. Zrekonstruovaný most byl otevřen až v roce 1974. Od roku 1978 zde fungoval jednosměrný provoz do Polska, zatímco dnes je obousměrný. Poslední rekonstrukce mostu proběhla v roce 2010. V této oblasti se nachází ještě jedno spojení mezi oběma městy, od roku 1987 jsou totiž města propojená plynovým potrubím.

 

Hraniční most Boguszowice-Chotěbuz

Cieszynem a Českým Těšínem prochází jedna z nejdůležitějších dopravních cest ze severu na jih Evropy. Od osmdesátých let 20. století postupně docházelo ke zintenzivňování silničního provozu jak v podobě osobní, tak nákladní dopravy, která v důsledku celních a pasových kontrol způsobovala „zácpy“ v centrech obou měst. Tyto problémy přivedly státní orgány Polska a Československa k financování výstavby nového hraničního přechodu na okraji měst. V letech 1988-1991 byla realizována výstavba přechodu Cieszyn-Boguszowice. Poláci označili rychlostní silnici z Českého Těšína do Chotěbuzi číslem S1 a Češi jako rychlostní silnici R48. Projekt mostu navrhl český architekt Staňko z Brna a investici realizovala polská firma PEBK Dromex. Most podepírá 14 pilířů o výšce 26 m, délce 760 m a šířce 14,6 m. Při výstavbě byla využita technika podélného zasouvání hotových prvků. Slavnostní otevření estakády se konalo 19. května 1991. První opravy byly provedeny v letech 2001-2002. Po zrušení hraničního přechodu v roce 2007 ztratily pohraniční budovy svůj význam. Hledal se nový nápad na využití bývalé odbavovací platformy. V roce 2010 se nejdříve zredukovaly tři jízdní pruhy na dva. Dnes se na tomto místě nachází nákupní centrum.

 

Sportovní most

Nejnovější možnost přepravy na druhou stranu řeky nabízí lávka, které se říká Sportovní most. Tato investice ve výši 1,5 milionu eur byla uvedena do provozu dne 6. června 2012 a byla realizována v rámci unijního programu „Těš se Těšínem – Zahrada dvou břehů“ Hlavními partnery projektu byla města Český Těšín a Cieszyn. Most navrhla česká architektonická kancelář z Brna. Díky vybudování lávky, která byla tehdy natřena originální růžovou barvou (která je dnes vybledlá), byly přes řeku propojeny sousední rekreační oblastí obou měst. Na české straně je to park Adama Sikory a na polské straně Městský lesík s přístavištěm pro kajaky a kempem „Olza“. Lávku využívají pěší a cyklisté. Na výstavbu mostu byla použita ocel, která dostala podobu oblouku o délce 96 m a šířce 6 m.

 

Most u třetího jezu

Těšín měl v první polovině dvacátého století ještě jeden most. Šlo o dřevěnou lávku, postavenou poblíž třetího jezu na Olši, které se říkalo U třetího jezu. Dnes se toto místo nachází za vodní elektrárnou. Lávka existovala kolem roku 1905 a její podoba je známá z fotografií. Tato investice byla tehdy financována ze strany úřadů v Opavě. S největší pravděpodobností se používala ještě v meziválečném období jako hraniční přechod pro malý přeshraniční styk. Díky tomu bylo možné zkrátit si cestu ze Svibice do Błogocic a z Těšína do Konské a dále do Třince.

 

Železniční most, přelom 19. a 20. století, (Sbírky Muzea Těšínského Slezska)

 

Sportovní most, 2014 (foto Renata Karpińska)

 

Hlavní most (dnes most přátelství), druhá polovina XIX století (Sbírky Muzea Těšínského Slezska)

 

Most Svobody, 2014 (foto Renata Karpińska)

 

Most přátelství zničen 1 09 1939 (Sbírky Muzea Těšínského Slezska)

 

Projekt spolufinancovaný Evropskou unií z prostředků Evropského fondu pro regionální rozvoj v rámci programu Interreg V-A Česká republika - Polsko

Informacja dotycząca plików cookies Strona korzysta z plików cookies w celu jej prawidłowego działania i realizacji usług zgodnie z Polityką Prywatności. Jeżeli wyrażasz zgodę na wykorzystywanie plików cookies, kliknij w przycisk "Rozumiem i akceptuję".

Rozumiem i akceptuję